Historie Sobotní školy

Historie

Na světě dnes jen sotva najdeme sbor Církve adventistů, kde by nefungovala „Sobotní škola“. Naopak, třídy Sobotní školy nacházíme často i tam, kde tato denominace ještě nemá žádné oficiální sbory. V době, kdy společenství adventistů zvěstuje poselství evangelia ve všech hlavních jazycích světa a pečuje o všechny věkové kategorie lidí, je poměrně nesnadné si představit, že byla někdy doba, kdy Sobotní škola v církvi nefungovala.

Ke zřízení „Sobotní školy“ jakožto jednoho z odvětví činnosti Církve adventistů sedmého dne nedošlo nějakým prohlášením ze strany Generální konference (nejvyšší administrativní orgán církve), ale postupně. Na počátku stál zájem o přiblížení biblického poselství mladé generaci.

Kolem r. 1850 bylo adventistů, kteří světili sobotu, tak málo, že se docela pochopitelně úsilí nepatrného počtu kazatelů soustřeďovalo především na dospělé. Dlouhá dogmatická kázání však jen málo odpovídala duchovním potřebám dětí a dospívajících. Jedním z prvních lidí, kteří se v této době začali více zamýšlet nad vzděláváním mládeže a dětí, byl kazatel James White. Přemýšlel o způsobu, jak by mohl vzbudit u dětí zájem o Bibli. Napsal sérii biblických lekcí a rozhodl se je vytisknout v časopise pro mládež. Tento návrh oznámil v časopise Review and Herald dne 8. července 1852:

Zamýšlíme vydávat malý měsíčník, který bude obsahovat látku pro mládež. Děti by měly mít svůj vlastní časopis, který by je zaujal a poučil. Máme v úmyslu vydat čtyři nebo pět lekcí ve formě otázek a odpovědí, a to v každém čísle; každý týden vždy jednu lekci pro sobotní školu. Takovéto školky můžeme vést tam, kde jsou jen dvě nebo tři děti, zrovna tak dobře jako tam, kde je jich více.“

První čtyři lekce tak vyšly tiskem v srpnu roku 1852 v prvním čísle časopisu „Instruktor mládeže“. Tehdy autor sotva myslel na to, že by tyto lekce někdy mohly být použity jako pomůcka při studiu Bible i v sobotních shromážděních dospělých. Spíše mu šlo o to, aby v mládeži probudil zájem o studium Písma a aby rodičům ukázal možnosti a způsob domácího vyučování dětí.

Není pochyb o tom, že mnohé rodiny používaly tyto materiály ve svých domovech. Avšak od r. 1853 se lekce začaly postupně používat i v průběhu sobotních bohoslužeb. Poprvé tomu tak bylo v Rochesteru ve státě New York. Tyto biblické lekce se používaly především v nepřítomnosti kazatele, protože byly dobrým podkladem k rozhovorům o biblických otázkách. Nešlo ale ještě o nějaké systematické dlouhodobé studium. Úkoly nevycházely pravidelně a nevázaly se na určité datum.

Když se v r. 1869 stal redaktorem časopisu „Instruktor mládeže“ G. H. Bell, zakladatel adventistického školství, zveřejnil hned dvě série biblických úkolů: jednu pro děti a druhou pro mládež. Současně uveřejnil organizační plán, ve kterém pamatoval na rozdělení účastníků sobotních shromáždění do tříd, vyzdvihl důležitost volby dobrých učitelů a význam pravidelných zpráv o účasti v sobotní škole.

Úspěch jeho plánu, který byl vyzkoušený v Sobotní škole ve sboru Battle Creek, probouzel zájem i v jiných sborech. Bell často navštěvoval sbory v jiných městech a organizoval sobotní školy. V roce 1877 tak vzniklo první celostátní sdružení sobotní školy v Kalifornii a roku 1878 už existovalo 20 takových sdružení s celkovým počtem 177 sobotních škol. Ve stejném roce vzniklo Generální sdružení sobotní školy.

Když do sobotní školy v Battle Creek přibyly velmi malé děti, ukázala se potřeba jednoduchých lekcí uzpůsobených jejich věku. Roku 1878 tedy byla zorganizována třída pro děti, které ještě neuměly číst. Aby pro ně bylo dost materiálů, rozhodl se Bell přeměnit časopis „Instruktor mládeže“ na týdeník.

Od r. 1885 začal vycházel čtvrtletně časopis „Pracovník sobotní školy“, který byl určený pro učitele sobotních škol. Lekce pro dospělé začaly s pravidelnou čtvrtletní frekvencí vycházet teprve od roku 1888. V roce 1890 pak poprvé vyšel časopis „Náš malý přítel“, který byl určen pro malé děti.

A tak na konci 19. století už existují tři úrovně Sobotní školy: třídy dospělých, kteří používali čtvrtletní lekce, třídy mládeže se svými úkoly v „Instruktoru mládeže“ a první stupeň, kde se děti učily z „Našeho malého přítele“.

V této době se také začaly konat v sobotních školách finanční sbírky na podporu světové misijní práce. Dnes celá polovina prostředků, které vydává Církev adventistů na program světové misie, je získávána právě prostřednictvím sobotních škol.

Sobotní škola se tak svým jednotným programem soustřeďuje na studium Božího slova a na evangelizační misijní činnost.

Zpracováno podle Michala Blaťáka