Texty na tento týden

Mk 8,22–26; J 4,3–34; J 1,40.41; Mk 12,28–34; L 23,39–43; Sk 8,26–38

Základní verš

„Řekl jim: ‚Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.‘“ (Mt 4,19)

Ježíš věděl, jak oslovit a zachránit člověka. Když sledujeme způsob, jakým Ježíš přistupoval k lidem, můžeme se hodně naučit o tom, jak vést lidi ke spasení. Když se s Ježíšem vydáme do zalidněných ulic Jeruzaléma, projdeme se s ním po zaprášených cestách Judska nebo po úbočích Galileje, objevíme, jak hledajícím zjevoval principy nebeského království.

Ježíš se na každého člověka díval jako na možného obyvatele jeho království. Vnímal všechny očima plnýma nebeského soucitu. Petra například neviděl jako vznětlivého a upovídaného rybáře, ale jako schopného kazatele evangelia. Jakuba a Jana nevnímal jako výbušné, zapálené radikály, ale jako nadšené zvěstovatele Boží milosti. V nitru Marie z Magdaly i samařské ženy viděl jejich hlubokou touhu po skutečné lásce a opravdovém přijetí. Na Tomáše se nedíval jako na pochybovače, ale jako na upřímně hledajícího člověka. Ať už šlo o ženu nebo muže, o pohana nebo Žida, zločince na kříži, setníka nebo démonem posedlého člověka, Ježíš viděl jejich Bohem daný potenciál a díval se na ně očima záchrany.

Osobní studium

V Písmu se nachází jen jediný zázrak, který Ježíš vykonal nadvakrát. Jde o uzdravení slepého v Betsaidě a tento příběh nám přináší nadčasové poučení. Ukazuje, že Božím plánem je použít každého věřícího pro přivedení někoho dalšího k Ježíši. Marek své vyprávění začíná slovy: „Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.“ (Mk 8,22) V tomto verši se soustřeďme na slova „přivedli“ a „prosili“. Nevidomý muž nepřišel za Ježíšem sám. Přátelé viděli jeho potřebu a přivedli ho k Ježíši. Muž samotný možná neměl dost víry, ale jeho přátelé ji měli. Byli přesvědčeni, že Ježíš mu může vrátit zrak.

Nový zákon zaznamenává přibližně dvacet pět různých zázraků uzdravení, které Ježíš uskutečnil. Více než v polovině těchto příběhů přivedli člověka potřebujícího uzdravení k Ježíši právě jeho přátelé nebo rodina. Mnozí lidé by se k Ježíši nikdy nedostali, kdyby je nepřivedl někdo, kdo pevně věřil. Měli bychom být těmi, kdo ochotně „přivedou“ lidi k Ježíši.

Druhým významným slovem ve verši Mk 8,22 je sloveso „prosili“, které má význam „naléhavě žádali“ nebo „žadonili“. Jde o jemnější, vlídnější a laskavější formu žádosti než hlučné a divoké dožadování se. Přátelé tohoto muže zdvořile Ježíše prosili o pomoc ve víře, že Ježíš tomuto člověku chce a může pomoci. Občas musíme druhé přivést k Ježíši „na křídlech“ naší vlastní víry.

Přemýšlej, proč Ježíš uzdravil nevidomého nadvakrát, jak je to popsáno v úvodních verších. Co se z toho můžeš naučit?

Je možné, že ani my nevidíme druhé lidi správně? Nevidíme je i my někdy jen jako „chodící stromy“ nebo nejasné stíny – a ne jako uchazeče o Boží království? Co může způsobovat, že nevidíme, jací jsou lidé ve skutečnosti?

Aplikace

Co se z tohoto příběhu můžeš naučit o tom, jak nás Bůh chce používat pro záchranu druhých lidí? Jak se podle tohoto příběhu můžeme podílet na tělesném i duchovním uzdravení a službě ztraceným?

Osobní studium

Ježíš ukázal učedníkům, co znamená dívat se na každého člověka z jiné, nebeské perspektivy. Jeho pohled na lidi byl odlišný. Nedíval se na to, jací lidé jsou, ale jakými by mohli být. Ke každému člověku přistupoval s úctou a s respektem. Často se stávalo, že tím, jak se Ježíš k lidem choval, překvapil nebo dokonce zaskočil své učedníky. Velmi dobře je to vidět na příkladu Ježíšova rozhovoru se Samařankou.

Jestliže pochopíme tehdejší situaci v Palestině, může nám to pomoci lépe porozumět vztahům Židů a Samařanů. „Neshody mezi Judejci a Samařany pocházely z dávné doby. Podle 2Kr 17 byli Samařané potomky obyvatel Mezopotámie, kteří byli násilně přesídleni do severní oblasti Izraele asyrským králem v roce 722 před Kristem. Jejich náboženství bylo kombinací modlářství a uctívání Hospodina.“ (Archaeological Study Bible, Zondervan Publishing, 2005, str. 1727) Kromě pohanských praktik, které si přinesli ze své původní vlasti, postavili Samařané na hoře Gerizímu chrám, ve kterém uctívali Hospodina. Pokud vezmeme v úvahu nevraživost mezi Židy a Samařany, museli být učedníci určitě zaskočeni, když si Ježíš pro svou pouť do Galileje vybral cestu přes Samaří. Překvapilo je, že se Ježíš nenechal zatáhnout do náboženské diskuse. Obrátil se přímo na Samařanku, která toužila po přijetí, lásce a odpuštění.

Přečti si text J 4,3–34. Jak Ježíš přistupoval k Samařance? A jak reagovala ona na rozhovor s Ježíšem? Jaký postoj zaujali učedníci a jakým způsobem Ježíš změnil jejich pohled na danou věc?

Ježíš chtěl učedníky naučit něco velice důležitého: „Ti, kteří mají Ducha Kristova, se budou na každého člověka dívat očima plnýma nebeského soucitu.“ (ST, 20. června 1892) Stejnou lekci chce dát Kristus i nám dnes.

Aplikace

Na koho se díky různým vlivům v naší společnosti díváš pohrdavě nebo s nedostatkem úcty? Proč musíš tento postoj změnit? Jak může k takové změně dojít?

Osobní studium

Jeden známý citát říká: „V životě je jediným místem, odkud můžeme začít, pouze místo, kde právě jsme. Nikde jinde se totiž začít nedá.“ Ježíš zdůraznil tento princip, když svým učedníkům řekl: „Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8)

Ježíšovo poselství učedníkům bylo příliš jasné, než aby ho někdo pochopil nesprávně: začněte tam, kde právě jste. Vydávej svědectví na místě, kam tě Bůh postavil. Nesni o lepších možnostech, začni s lidmi, kteří jsou kolem tebe. Podívej se Božíma očima na příležitosti, které máš na dosah ruky!

Nepotřebuješ být tím nejvzdělanějším, nejvýmluvnějším ani nejschopnějším. Přestože správně použité dary mohou být užitečné, nejdůležitější je milovat Boha a milovat lidi. Pokud jsi ochoten vydávat svědectví, Bůh ti otevře dveře příležitostí dokořán.

Uvažuj o úvodních textech a také o J 6,5–11. Co ses z těchto veršů dozvěděl o Ondřejově duchovním nasměrování a o jeho přístupu k vydávání svědectví?

Ondřejova zkušenost k nám mluví velmi jasně. Nejprve začal ve své rodině a o Kristu řekl svému bratru Petrovi. Později si vytvořil přátelský vztah s chlapcem, díky jehož daru Ježíš mohl udělat zázrak. Ondřej věděl i to, jak přistoupit k Řekům, kteří se o Ježíše zajímali. Místo toho, aby s nimi začal rozebírat teologické otázky, vytušil jejich potřebu a dovedl je k Ježíši.

Umění účinného přivádění lidí ke Kristu spočívá ve vytváření pozitivních, laskavých vztahů se zájmem o druhé. Uvažuj o lidech z tvé blízkosti, kteří nevědí o Ježíši. Uvědomují si, že mají ve své blízkosti někoho, kdo jim projevuje laskavost a péči? Cítí z tebe klid a naplnění, po kterém touží? Je tvůj život pozitivní „reklamou“ na evangelium? Druhé přivádíme k Bohu tím, že se s nimi dělíme o Ježíše. Nejprve se z nich stanou Kristovi přátelé, a nakonec, když jim řekneme o Božím poselství pro čas konce, mohou se z nich stát i adventisté sedmého dne.

Aplikace

Proč bývá někdy tak komplikované přivést ke Kristu členy naší rodiny? Podařilo se ti úspěšně vydávat svědectví o Kristu někomu z tvých příbuzných nebo blízkých přátel? Co z tvé zkušenosti by mohlo být poučením nebo povzbuzením pro ostatní?

Osobní studium

Ježíš byl odborníkem na přístup ke komplikovaným lidem. Svými slovy i činy jim dokazoval, že je přijímá. Pozorně poslouchal jejich obavám, kladl jim otázky a postupně jim zjevoval nebeské pravdy. I v těch nejvíce zatvrzelých srdcích viděl ušlechtilé touhy a dokázal rozpoznat potenciál pro změnu i u těch největších hříšníků. Pro Ježíše neexistoval člověk, který by nemohl přijmout evangelium. Ježíš věřil, že „nikdo nemůže padnout tak hluboko a být tak hříšný, aby nemohl najít vysvobození v Kristu“ (DA 258; TV 160). Ježíš se na lidi díval úplně jinou optikou, než jak se díváme my. V každé lidské bytosti viděl odraz slávy původního stvoření. Nasměroval jejich uvažování tak, aby pochopili, čím by se mohli stát. Mnohým z nich se tak skutečně podařilo dosáhnout toho, co měl pro jejich životy připraveno.

Přemýšlej o úvodních textech. Pozorně si prostuduj, jak ke každému ze zmíněných lidí Kristus přistupoval. Co v textech vystupuje do popředí?

Ježíš viděl duchovní možnosti všude, kde se octl. I v té nejméně pravděpodobné situaci viděl lidi, kteří se mohli stát občany Božího království. Tuto schopnost můžeme nazvat jako „oči vidící růst církve“. Jde o schopnost dívat se na lidi Ježíšovýma očima a vidět možnosti, jak by mohli být získání pro Boží království. Vyžaduje si to také „uši slyšící růst církve“, které dokážou vnímat nevyslovené potřeby lidí kolem nás. Vyžaduje to schopnost porozumět touze lidí po něčem, co ani nedokážou přesně pojmenovat.

Pros Boha, aby tě učinil citlivým k tomu, co dělá Duch svatý v životech lidí. Každé ráno se modli o druhý Boží dotek, kterým by otevřel tvé oči, abys viděl možnosti mluvit o své víře, které pro tebe Bůh připravuje. Pros o duchovní zrak, o naslouchající srdce a o ochotu vydávat svědectví o Kristu, jehož znáš a miluješ. Bude to vzrušující celoživotní cesta. Tvůj život získá zcela nový smysl. Budeš prožívat vědomí smyslu a naplnění, jaké jsi nikdy předtím nezažil. Jen lidé, kteří spolupracují na záchraně ztracených, mohou poznat, jak uspokojující je tato práce.

Aplikace

Co se můžeš z Ježíšova příkladu naučit o způsobu jednání s lidmi, se kterými se potkáváš ve svém okolí? Komu bys mohl v nadcházejících dnech vydat svědectví o Kristově lásce?

Přečti si 11. kapitolu „Poselství naděje v Samaří“ z knihy Poslové naděje a lásky (AA 103–111; PNL 59–63).

Lidé kolem nás se zajímají o věčnost. Ježíš výstižně řekl, „Žeň je velká, dělníků málo.“ (Mt 9,37) Problém není na straně úrody. Očima ovlivněnýma Duchem svatým viděl Ježíš množství „úrody“ tam, kde učedníci viděli jen protivenství. Jaké bylo Kristovo řešení daného problému? „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9,38) Řešením je modlitba, aby vás Bůh poslal sesbírat jeho úrodu.

Můžeme se modlit tuto výstižnou modlitbu: „Pane, jsem ochoten nechat se použít k rozšíření tvého království. Otevři mi oči, abych viděl tebou seslané možnosti, které pro mne každý den připravuješ. Nauč mě být citlivým k potřebám lidí kolem mě. Pomoz mi říkat slova naděje a povzbuzení. Pomoz mi dělit se o tvou lásku a pravdu s těmi, které potkávám.“ Pokud budete tuto modlitbu předkládat Bohu, udělá ve vašich životech mimořádné věci.

Otázky k rozhovoru

1. Pokud jste se snažili přivést někoho k Ježíši, určitě jste si všimli, že to často není vůbec jednoduché. Samozřejmě, jen Bůh může změnit srdce člověka, ale ve své moudrosti si nás vyvolil, abychom se stali součástí tohoto procesu. Snažíme-li se přivést k Bohu i jen jednoho člověka, vyžaduje to čas, úsilí, trpělivost a lásku, která pochází shora. Jaká rozhodnutí vám pomohou prožít změnu, která z vás udělá užitečné svědky Kristovy lásky a milosti?

2. Se kterými lidmi, kteří neznají Krista, se setkáváte? Co jste pro ně udělali, děláte nebo se chystáte udělat, abyste jim přinesli svědectví o Boží lásce?

3. Uvažujte o Saulovi z Tarsu. Nikdo určitě nepředpokládal, že se takový člověk obrátí a přijme Krista. Přesto se to stalo. Co se z toho můžeme naučit o nebezpečí rychlého odsuzování lidí jen na základě vnějších projevů?

4. Když přemýšlíte o Saulovi (Pavlovi), jak v kontextu jeho života a změny rozumíte verši: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (Mt 7.6)?

Praktický závěr

Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

• Modlete se jeden za druhého, za své radosti i starosti.
• Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?
• Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Přečti si 7. kapitolu „Ježíšovo dětství“ (DA 68–74; TV 40–44) a 12. kapitolu „Zápas v poušti“ (DA 114–123; TV 68–75) z knihy Touha věků.

„Lidé se považují za moudřejší, než je slovo Boží, moudřejší než samotný Bůh. Místo toho, aby se pevně postavili na neměnný základ a vše podrobili zkoušce Božím slovem, posuzují slovo pouze na základě svých vlastních vědeckých myšlenek a názorů. A pokud Písmo není v souladu s jejich vědeckými představami, zavrhují ho jako nedůvěryhodné.“ (ST 27. 3. 1884, str. 1)

„Ti, kteří se nejlépe seznámí s Boží moudrostí a jeho záměry zjevenými v jeho slově, se stávají duševně silnými muži a ženami. Zároveň se mohou stát užitečnými spolupracovníky velkého Učitele, Ježíše Krista. … Kristus dal svému lidu slova pravdy a všichni jsou povoláni, aby se podíleli na jejich zvěstování světu. … Bez poznání pravdy obsažené v Písmu není posvěcení. Proto je tak zásadní, aby to každý pochopil.“ (FE 432)

Otázky k rozhovoru

1. Když Ježíš, pisatelé evangelií a apoštol Pavel přistupovali k Starému zákonu jako k Božímu slovu, proč bychom měli vnímat mnohé současné pohledy na Písmo jako nesprávné? Proč nesmíme podlehnout argumentům zpochybňujícím Písmo, ať by je hlásal kdokoliv?

2. Na tomto místě uvádíme několik skutečností, které ilustrují, kam se až někteří moderní badatelé dostali ve svém skepticizmu. Odmítají doslovné šestidenní stvoření a přijímají miliardy let trvající evoluci. Odmítají bezhříšnost Adama a Evy v hříchem nenarušeném světě. Mnozí odmítají příběh vyjití z Egypta. Odmítají nejen Ježíšovy zázraky, ale i jeho vzkříšení v těle. Mnoho z nich odmítá myšlenku, že by proroctví skutečně mohla předpovídat budoucnost vzdálenou několik století, nebo dokonce tisíciletí. Jak tyto příklady ukazují, co se stane, když lidé začnou zpochybňovat Písmo? Jak bychom mohli těmto lidem pomoci pochopit pravdu?

3. Jak rozumíte tomu, že inspirované je celé Písmo – dokonce i části, které hovoří o naplněných požadavcích zákona, které dnes už pro nás nejsou nezbytné (aplikační otázka z části na úterý)?