4. SÍLA MODLITBY ZA DRUHÉ

Texty na tento týden

Zj 12,7–9; Ef 6,12; Žd 7,25; Ef 1,15–21; Da 10,10–14; 1J 5,14–16

Základní verš

„Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jk 5,16)

První křesťané vnímali velkou důležitost modlitby. „Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.“ (Sk 4,31) Jen si všimněme – učedníci se modlili. Naplnil je Duch svatý a začali odvážně hlásat Boží slovo.

Z textu vyplývá jasná souvislost mezi modlitbou učedníků, naplněním Duchem svatým a mocným hlásáním Božího slova. „Učedníci … nežádali požehnání jenom pro sebe, ale cítili tíhu zodpovědnosti za spasení druhých. Věděli, že evangelium má být hlásáno světu, a proto žádali o sílu, kterou jim Kristus zaslíbil.“ (AA 37; PNL 23)

Jestliže se modlíme v souladu s Boží vůlí, Bůh nás slyší (1J 5,14–17). Jestliže hledáme Boha a prosíme za druhé, Bůh mění naše srdce, přivádí nás blíž k sobě a dává nám svou moudrost, abychom mohli získat druhé pro jeho království (Jk 1,5). Kromě toho mocně působí i v jejich životech způsobem, který si nedokážeme ani představit, a to vše proto, aby je přitáhl k sobě.

7A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 8Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (Zj 12,7–9) Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6,12) Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby… (2K 10,4)

Osobní studium

Porovnej dnešní texty. Jak tyto verše ovlivňují tvé chápání smyslu a důležitosti přímluvné modlitby?

Bible odkrývá závoj mezi viditelným a neviditelným světem. Prostřednictvím Písma poznáváme, že existuje zápas mezi dobrem a zlem, mezi silami spravedlnosti a mocnostmi temnoty, mezi Kristem a satanem. V tomto vesmírném zápase Bůh respektuje svobodu každého člověka. Nikdy námi nebude manipulovat ani nás nebude nutit jednat proti našemu vlastnímu přesvědčení. Sesílá však svého Ducha, aby nám pomohl poznat pravdu (J 16,7.8). Nebeští andělé vstupují do tohoto zápasu a pomáhají nám, abychom šli cestou věčnosti (Žd 1,14). Bůh kromě toho vkládá do našich životů situace, které nás mohou přivádět k němu.

Bůh nás nikdy nebude nutit, abychom dělali věci, které by se příčily našemu svědomí. Násilí je v protikladu s principy Božího království. Nucení je v rozporu s láskou, která je základem Boží vlády. Tady se ukazuje důležitost modlitby. Ještě dříve, než se za nějakého člověka modlíme, Bůh již dělá vše, co může, pro jeho záchranu. Naše modlitby však uvolňují nekonečnou Boží moc. Bůh bere ohled na naši svobodnou vůli modlit se za druhé a může tak ve světle sporu mezi dobrem a zlem udělat víc, než kdybychom se nemodlili.

Pozorně uvažuj o této myšlence: „Součástí Božího plánu je poskytovat nám jako odpověď na modlitbu víry to, co by nám Bůh nedal, kdybychom o to neprosili.“ (GC 525; VDV 343) Ve velkém sporu mezi dobrem a zlem má modlitba obrovský vliv. Modlíme-li se za někoho, kdo nezná Krista, do života takového člověka začínají proudit prameny nebeského požehnání. Bůh oceňuje naše rozhodnutí modlit se za lidi a dělá pro ně mimořádné věci.

Když přemýšlíme o tématu přímluvné modlitby, nerozumíme úplně tomu, jak Bůh jedná. To by nám však nemělo bránit obracet se k Bohu v modlitbě, která přináší požehnání nám i lidem kolem nás.

Aplikace

Proč podle tebe Bůh jedná mocněji, když se modlíme, než když modlitbu zanedbáváme? Proč nás Bible napomíná, abychom se za druhé modlili, přestože zcela nechápeme, jak naše modlitba „funguje“?

21Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe 22a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ (L 3,21.22) On [Ježíš] však odcházíval na pustá místa a tam se modlil. (L 5,16) Když se [Ježíš] o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mne zástupy pokládají?“ (L 9,18)

Osobní studium

Co úvodní verše říkají o vztahu mezi Ježíšovým modlitebním životem a účinností jeho služby?

Ježíšův život se vyznačoval nepřetržitým společenstvím s jeho Otcem. V době křtu, kdy začínal svou mesiášskou službu, se Ježíš modlil o nebeskou moc, aby mohl uskutečnit své poslání. Duch svatý ho zmocnil, aby jeho jednání bylo podle Otcovy vůle a aby zvládl vše, co bylo před ním. Ať šlo o nasycení velkého zástupu lidí, uzdravení malomocného nebo vysvobození démonem posedlého člověka, Ježíš ve všech případech jasně věděl, že v boji mezi dobrem a zlem je modlitba mocnou zbraní, která dokáže odrazit útoky mocností zla. Modlitba je nebem daným prostředkem, který spojuje naši bezmocnost a slabost s Boží všemocností. Prostřednictvím modlitby se umíme pozvednout k Bohu, který se jediný může dotknout srdcí těch, za které se modlíme.

Uvažuj o textech L 22,31–34 a Žd 7,25. Jaké ujištění dostal Petr od Ježíše? Jak ho tím Ježíš připravoval na pokušení, kterému měl být Petr zanedlouho vystaven? Jaké ujištění můžeš v této souvislosti přijmout od Ježíše ty sám?

Pokud chce někdo pracovat na záchraně druhých lidí, musí být člověkem modlitby. Ježíš se modlil za Petra přímo, jmenovitě. Ubezpečoval svého učedníka a přítele Petra, že se za něj bude v době jeho největšího pokušení modlit. Satan velmi dobře vnímal Petrovy schopnosti, kterými mohl výrazně ovlivnit šíření nebeského království na zemi. Pokoušel se udělat vše, aby zničil Petrův pozitivní vliv na vznikající církev. Uprostřed všeho pokušení se však Ježíš za Petra modlil – a tato modlitba byla vyslyšena. Není úžasné a povzbuzující vědět, že se Spasitel modlí i za nás? Zároveň nás zve, abychom se k němu připojili a spolu s ním se modlili za druhé lidi a směřovali jejich pohled k nebeskému trůnu.

Naše vytrvalost při modlitbě je vyjádřením vědomí, že jsme ve snaze přivést lidi ke spasení zcela a ve všem závislí na Bohu.

Aplikace

Za koho se modlíš v těchto dnech? Proč je důležité nikdy se nevzdávat modlitebního úsilí, i když se nám může zdát situace bezvýchodná?

15Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, 16nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. 17Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali 18a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu 19a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. 20Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, 21vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. (Ef 1,15–21)

Osobní studium

Přímluvná modlitba je biblickým konceptem. Apoštol Pavel se modlil za ty, kteří nově uvěřili ve sborech, jež zakládal během svých misijních cest. Pavel byl přesvědčen, že když se modlí, může se stát něco, co by se bez modlitby nikdy neudálo. A i když byl později odloučen od těch, které miloval, uvědomoval si, že prostřednictvím modlitby mohou být vzájemně propojeni.

Pokus se udělat seznam všeho, o co se apoštol Pavel modlí v souvislosti s křesťany v Efezu. O jaký konkrétní dar pro ně prosí?

Pavlova modlitba za křesťany v Efezu je obdivuhodná. Apoštol prosí, aby jim Bůh dal moudrost, zjevil jim pravdu a dal naději na věčný život. Modlí se, aby tito křesťané mohli vnímat působení Boží moci. Bůh je natolik svrchovaný a mocný, že vzkřísil Krista z mrtvých. Právě tato událost vytvořila základ naděje učedníků na věčný život v Kristu. Pavlova modlitba končí připomínkou velké Boží moci a slavného dědictví. Skutečnost, že se Pavel za ně modlí, byla určitě pro křesťany v Efezu obrovským povzbuzením.

Uvažuj také o textu Fp 1,3–11 a všimni si tónu Pavlovy modlitby. Jak by ses cítil, kdybys byl součástí společenství křesťanů ve Filipech, které by dostalo od Pavla dopis nejen o tom, že se za vás modlí, ale popsal by i obsah své modlitby? Jaké zaslíbení můžeme najít v Pavlových slovech? Jaké napomenutí se v těchto verších nachází?

Uvedený text patří v Bibli mezi ty, které nás skutečně povzbuzují. Obsahuje výzvu nechat se naplnit láskou a vnímavostí, které pocházejí z poznání Ježíše. Díky tomu se můžeme měnit, abychom byli takoví, jaké nás chce mít Bůh.

Aplikace

Zkus si napsat modlitbu, kterou by ses mohl modlit za svého nevěřícího přítele.

10A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. 11Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se. 12Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena, a já jsem proto přišel. 13Avšak ochránce perského království stál proti mně po jedenadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů. 14Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů.“ (Da 10,10–14)

Osobní studium

V boji mezi dobrem a zlem, který nazýváme „velký spor“, je přímluvná modlitba účinnou zbraní. Velmi jasně je to vidět v knize Daniel v 10. kapitole.

U proroka Jeremjáše nacházíme předpověď, že Židé budou v babylónském zajetí sedmdesát let. Ke konci Danielova života se toto prorocké období blížilo k závěru. Daniela tato situace znepokojovala, protože téměř nic nenasvědčovalo naplnění Jeremjášových slov.

Médové a Peršané sice dobyli Babylón, ale Židé stále zůstávali v zajetí. Daniel se tři týdny postil a modlil a vroucně prosil za svůj lid. Po třech týdnech se mu zjevila zářivá andělská bytost.

Uvažuj o textu na dnešní den (Da 10,10–14). Co se dělo v souvislosti s Danielovou modlitbou? Proč musel Daniel na odpověď tak dlouho čekat?

Je to fascinující příběh. Abychom ho správně pochopili, připomeňme si jednotlivé postavy. Kdo je ochránce (kníže, B21; velitel, ČSP) perského království? Určitě ne Kýros, ten je přece králem Perské říše. Je velmi pravděpodobné, že vyjádření „ochránce perského království“ představuje satana. Ježíš ho také nazývá „vládcem tohoto světa“ (J 12,31; 14,30). Pavel mluví o satanovi jako o „vládci nadzemských mocí“ (Ef 2,2). Jestliže pojmenování ochránce perského království opravdu označuje satana, kdo je pak Míkael, nebo jinak přeloženo Michael? Toto jméno se v Bibli v tomto významu objevuje pětkrát (Zj 12,7; Ju 1,9; Da 10,13.21 a Da 12,1). Pozorné studium těchto textů nám odhaluje, že Míkael (což v překladu znamená „někdo jako Bůh“) je jen jiným označením Ježíše jako ochránce a velitele nebeských andělů bojujícího v přímém souboji se satanem a jeho anděly. Kristus je věčný a všemocný Boží Syn. Jeho posláním jako Ochránce a Velitele všech andělů je porazit a nakonec zničit satana.

Daniel 10. kapitola odhaluje zmíněný zápas mezi dobrem a zlem. Když se Daniel modlí, Míkael, všemocný Kristus, sestupuje z nebes, aby odrazil síly zla. I když si to možná ne­uvědomujeme, Ježíš svým jednáním odpovídá i na naše přímluvné modlitby. Ani jedna z našich modliteb nezůstává nepovšimnuta.

Aplikace

Jak vnímáš realitu velkého sporu ve svém životě? Co nám existence tohoto sporu říká o tom, jak je důležité se správně rozhodovat?

14Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. 15A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. 16Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili. (1J 5,14–16)

Osobní studium

V celé Bibli je položen důraz na konkrétní cíl modlitby. Modlitba není jen nějaké nekonkrétní, nejasné očekávání duše. V modlitbě adresujeme Bohu naše prosby. Ježíš se velmi konkrétně modlil za své učedníky a apoštol Pavel se modlil za konkrétní potřeby křesťanů v Efezu, Filipech a Kolosách. Modlil se i za své spolupracovníky – Timotea, Tita a Jana Marka.

Uvažuj o textech 1S 12,22–24 a Jb 16,21. Co mají tyto dvě statě společného? Co se z nich dozvídáme o přímluvné modlitbě?

Samuel a Jób zdůrazňují důležitost vážné, upřímné a konkrétní přímluvné modlitby. Samuelova slova vyznívají velmi silně, když volá: „Jsem dalek toho, abych proti Hospodinu hřešil a přestal se za vás modlit.“ (1S 12,23) Se Samuelovými slovy rezonují i slova Jóba: „Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního.“ (Jb 16,21; ČSP) Naším úkolem je prosit Boha za ty, kteří Krista neznají.

Co se podle úvodních veršů děje, když se modlíme za druhé? Na co se můžeme při přímluvné modlitbě spolehnout?

Když se modlíme, stáváme se prostředníky Božího požehnání pro lidi, za které se modlíme. Bůh na ně z nebeského trůnu naším prostřednictvím vylévá řeku živé vody. Celé satanovo vojsko se chvěje před zvukem upřímné modlitby. Ellen G. Whiteová popisuje moc modlitby těmito slovy: „Satan nemůže snést, když se někdo dovolává jeho mocného protivníka, protože se bojí a třese před jeho silou a majestátem.“ (1T 346) Modlitba nás spojuje s tím, kdo dává nebeskou moc a sílu v zápase o duše ztracených mužů a žen.

Aplikace

Uvažuj o verších Mt 18,18.19. Jak tyto verše souvisejí s přímluvnou modlitbou? Jak nás tento text povzbuzuje, abychom se modlili za ty, kteří neznají Boha?

Přečti si kapitolu „Síla modlitby“ z knihy Cesta k vnitřnímu pokoji (SC 93–104; CVP 96–104).

Když se modlíme za druhé, Bůh oceňuje naši oddanost a naši závislost na něm tím, že zapojuje všechny nebeské síly, aby změnil lidské životy. Když naše modlitby vystupují k jeho trůnu, andělské bytosti se na jeho příkaz pouštějí do díla. „Sloužící andělé čekají při trůnu, aby okamžitě poslechli příkaz Ježíše Krista a odpověděli na každou upřímnou modlitbu.“ (2SM 377) Máme jistotu, že žádnou naši modlitbu Bůh nepřeslechne ani nezapomene. Všechny modlitby čekají v nebesích na to, aby byly vyslyšeny ve správném čase a tak, jak je to podle Boha nejvhodnější. „Modlitba víry není nikdy zapomenuta. Ale je opovážlivostí vyžadovat, aby byla vždy vyslyšena přesně tak, jak to očekáváme.“ (1T 231) Toto vědomí je pro nás velkým povzbuzením, když se modlíme za své životní partnery, za naše syny a dcery, za příbuzné, přátele a spolupracovníky, kteří neznají Krista. Žádná upřímná modlitba nikdy nevyzní do prázdna. Neuvidíme vždy okamžitou odezvu v životech těch, za které se modlíme, ale Bůh koná v jejich srdcích způsobem, který poznáme až během věčnosti.

Otázky k rozhovoru

1. Uvažujte o textech Fp 1,19; Ko 4,2.3 a 2Te 3,1.2. Jakou jistotu prožíval Pavel ve vězení díky modlitbám křesťanů ve Filipech? O jaké modlitby prosil Pavel křesťany v Kolosách a v Tesalonice? Jak přímluvné modlitby souvisejí se záchranou lidí pro věčnost?

2. Uvažujte o existenci velkého sporu, který se odehrává na pozadí světa, ve kterém žijeme. Jak vám vědomí velkého sporu pomáhá pochopit důležitost modlitby? Ano, Ježíš na kříži zvítězil a my víme, že bude i konečným vítězem na konci věků. Proč je však nyní důležité, abychom se modlili, abychom usilovali zůstat Bohu věrní a abychom s ním spolupracovali na záchraně druhých?

3. Jaké překážky vám mohou bránit, abyste se efektivně modlili za druhé? Jaké výmluvy (pokud nějaké) používáte, když se nemodlíte za druhé tak, jak potřebují?

Praktický závěr

Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

  • Modlete se jeden za druhého, za své radosti i starosti.
  • Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?
  • Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.