8. SLOUŽIT JAKO KRISTUS

Texty na tento týden

Mt 5,13.14; Fp 2,15; Mk 12,34; Ef 4,15; Mt 4,23–25; Mt 25,31–46

Základní verš

„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.“ (Mt 9,36)

Ježíši na lidech upřímně záleželo. Zajímal se více o jejich obavy a potřeby než o své vlastní. Jeho život se naplno soustředil na druhé a jeho služba byla službou laskavého milosrdenství. Naplňoval tělesné, duševní i citové potřeby lidí, a proto byla jejich srdce otevřena pro duchovní pravdy, které je učil. Uzdravoval malomocné, vracel zrak slepým a sluch hluchým, vysvobozoval posedlé, sytil hladové a staral se o nuzné – to vše se dotýkalo srdcí lidí a měnilo jejich životy.

Ježíšův hluboký zájem o lidi způsoboval, že toužili naslouchat duchovním pravdám, o kterých jim říkal. „Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kristova metoda. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: ‚Následujte mne.‘“ (MH 143; ŽNP 67) Ježíš velmi jasně věděl, že svět potřebuje evangelium nejen slyšet, ale potřebuje vidět to, jak se skutečně projeví. Pokud se náš život podobá Kristovu tím, že projevujeme laskavé milosrdenství a oddaně sloužíme druhým lidem, je to nejlepší potvrzení upřímnosti a pravdivosti slov, která zvěstujeme.

13Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. 14Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. (Mt 5,13.14)

Osobní studium

Ježíš hledal v lidech dobro. Snažil se v nich probudit to nejlepší. Náboženští představitelé ho velmi často kritizovali za to, že „přijímá hříšníky a jí s nimi“ (L 15,2). Znepokojovalo je, že se stýkal s „hříšníky“. Jejich přístup k náboženství byl založen na stavění hranic a oddělování, ne na přijímání a spojování. Rozhodně je překvapilo, když Ježíš o sobě řekl: „Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mt 9,13)

Náboženství zákoníků, farizeů a saduceů bylo postaveno na tom, co nedělat a komu se vyhýbat. Byli přesvědčeni, že je třeba udělat vše pro to, aby se „neznečistili a nenakazili hříchem“. Ale Ježíš, přestože sám byl čistý a bez hříchu, se nevyhnul našemu světu, ale přišel mezi nás, na místo prosáklé hříchem, chaosem a problémy, aby svět zachránil. On je „světlo světa“ (J 8,12).

Jakými obrazy Ježíš představil své následovníky v úvodním textu? Proč podle tebe použil právě tyto obrazy? (Viz také J 1,9; 12,46 a Fp 2,15.)

Sůl byla ve starověkém světě jednou z nejdůležitějších surovin. Měla velkou cenu a určitý čas ji římští vojáci používali dokonce jako platidlo. Byla symbolem bohatství. Používala se pro zlepšení chuti jídla. Když Ježíš použil sůl jako symbol jeho následovníků, vyjádřil tím, že skutečným bohatstvím světa nejsou mocní a bohatí lidé, ale oddaní křesťané, kteří jménem Božího království přinášejí do světa pozitivní změny. Jejich skutky lásky a nesobecká služba chrání dobro a dodávají světu „příjemnou chuť“.

Druhý obraz mluví o tom, že křesťané jsou „světlo světa“ (Mt 5,14). Světlo nemusí temnotu někam „odsunout“. Světlo v temnotě září. Nepotřebuje se temnotě vyhýbat. Proniká temnotou a mění ji ve světlo. Ježíšovi následovníci mají svítit v temnotě tohoto světa – ve svém okolí, ve městech a vesnicích. Mají přinášet světlo Boží slávy.

Aplikace

Jak ve světle veršů J 17,15–18 rozumíš snahám „oddělit se od světa“ a „vyhýbat se světu“? Jde o totéž? Co měl Ježíš na mysli, když se modlil, aby Bůh zachoval od zlého jeho následovníky, kteří „jsou ve světě“, ale neprosí, aby je „vzal ze světa“?

5Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: 6„Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ 7Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ 8Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. 9Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“ 10Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.“ (Mt 8,5–10) 28Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ 34Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil. (Mk 12,28.34)

Osobní studium

Ježíšovým cílem bylo objevit v lidech to nejlepší. I při mimořádně náročných okolnostech jednal laskavě. Lukáš ve svém evangeliu zaznamenává, že se lidé v synagóze divili „slovům milosti, vycházejícím z jeho úst“ (L 4,22). Jan k tomu přidává, že „milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista“ (J 1,17). Přistupoval k lidem smírně a jeho laskavá slova oslovovala jejich srdce.

Přečti si znovu úvodní texty. Jak na tebe působí Ježíšova slova adresovaná římskému setníkovi a židovskému zákoníkovi? Co mají společného, a v čem se liší?

Ježíšova slova určená římskému setníkovi byla revoluční. Představ si, jak se asi musel cítit tento profesionální voják, když o něm Ježíš prohlásil, že u nikoho v Izraeli nenašel tak velkou víru. A co asi prožíval zákoník, když mu Ježíš řekl: „Nejsi daleko od Božího království“? Ježíš se záměrně snažil povzbudit v lidech dobro. Jen máloco otevře srdce každého člověka pro evange­lium tak úspěšně, jako povzbuzení nebo pochvala. Usilujte v lidech kolem sebe hledat to dobré a snažte se jim dát najevo, že si jich vážíte.

O jakých základních principech spojených s evangelizací a naším vztahem k lidem hovoří následující verše?

Iz 42,3

Ko 4,5.6

Ef 4,15

Pokud jsou naše slova plná povzbuzení a milosti, mají pozitivní vliv na životy druhých lidí. Izajášova prorocká slova ukazují, že Ježíš „nalomenou třtinu nedolomí“ a „nezhasí knot doutnající“. Jinými slovy, Ježíš byl tak laskavý a soucitný, že si dával velký pozor, aby zbytečně nezranil někoho, kdo má slabou víru nebo v jehož srdci doutná možná už jen malý uhlík víry.

Aplikace

Proč je to, jak mluvíme, minimálně stejně důležité (pokud ne i víc) než to, co říkáme? Jak bys reagoval na výrok: „Pravda je pravda a lidé se musí rozhodnout – buď ji přijmou, nebo ne.“ Co je na tomto výroku problematického?

5„Je snadnější říci ,odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ,vstaň a choď‘? 6Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ (Mt 9,5.6) 33Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu. 34A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ (Mk 5,33.34)

Osobní studium

Způsob Ježíšovy evangelizace nespočíval v naučených kázáních a v předem připravených prezentacích. Jeho způsob zvěstování dobré zprávy o odpuštění byl stejně bohatý a dynamický jako samotný život. Každý den se setkáváme s lidmi, kteří mají různé potřeby – tělesné, citové, sociální a duchovní. Ježíš touží naplnit tyto potřeby i naším prostřednictvím. Jak? Někdy stačí tak málo: projevit soucit s jejich samotou, smutkem a trápením a zároveň mít radost z jejich radosti, nadějí a snů.

Ježíš většinou nejprve naplňoval ty potřeby lidí, které si oni nejvíce uvědomovali, aby nakonec naplnil i jejich nejhlubší potřeby, kterých si často ani nebyli vědomi. Pociťované potřeby se týkají těch oblastí života, kde lidé vnímají, že si sami s nějakým problémem nevědí rady. Možná chtějí přestat kouřit, snaží se zbavit stresu, zhubnout nebo se zdravěji stravovat. Možná mají problém s bydlením, nemohou najít dobrého lékaře, potřebují poradit v manželské krizi nebo při výchově dětí.

Lidé však nejvíce ze všeho potřebují poznat, jak moc je důležité mít osobní vztah s Bohem. A také, že jejich život má smysl přesahující až na věčnost. Naší hlavní potřebou v tomto zkaženém a trpícím světě je nalezení od­puš­tění a smíření s Bohem.

Přečti si příběh o uzdravení ochrnutého (Mt 9,1–7) a ženy trpící krvácením ­(Mk 9,25–34).­ Co v těchto příbězích ukazuje na skutečnost, že Ježíš spojoval tělesné uzdravení s tím nejdůležitějším – se smířením s Bohem?

Kristova služba uzdravení v sobě zahrnovala mnohem víc, než jen tělesné nebo duševní uzdravení. Ježíš toužil, aby lidé zakusili život v plnosti, kterou zničil hřích. Pro Krista nebylo tělesné uzdravení úplné, pokud se k němu nepřidalo i uzdravení duchovní. Pokud nás Boží láska vede k tomu, abychom usilovali o tělesné a citové blaho druhých lidí, pak nás bude motivovat i k tomu, abychom jim pomáhali prožívat duchovní blaho. Jen tak totiž budou moci žít život v plnosti zde na zemi a později i po celou věčnost. Kaž­dý člověk, kterého Ježíš uzdravil, nakonec zemřel. Tím nejdůležitějším tedy bylo naplnění jeho duchovní potřeby.

Aplikace

Jakými aktivitami může tvé sborové společenství pomáhat naplňovat potřeby lidí, a tak jim ukázat, že nám na nich opravdu záleží? Uvažuj o lidech ve vašem sousedství. Co dělá tvé společenství, aby přineslo do života lidí pozitivní změnu?

35Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. 36Šimon a jeho druhové se pustili za ním. 37Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ 38Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ 39A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy. (Mk 1,35–39)

Osobní studium

Ježíš ve své službě kombinoval tři činnosti – učil, kázal a uzdravoval (Mt 4,23–25; 9,35). Mluvil o věčných principech, které nám umožní žít život, jenž má smysl a cíl. Ježíš řekl: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (J 10,10) Jeho služba byla až po okraj naplněna milostí. Ježíš přišel, abychom mohli prožívat skutečnou hojnost – nyní i po celou věčnost.

Uvažuj o textu Mk 1,32–39. Ježíš se celý den věnoval uzdravování nemocných a vyhánění zlých duchů. Druhý den časně ráno strávil čas na modlitbě a pak se rozhodl odejít jinam, přestože na něj čekali lidé z předchozího dne. Jak Ježíš zdůvodnil své rozhodnutí?

Tento příběh je důležitý. Přestože jeho služba v dané oblasti byla úspěšná a lidé od něj zřejmě očekávali další uzdravení, Ježíš se rozhodl je opustit. Jeho zdůvodnění je vlastně vysvětlením Ježíšova skutečného poslání – kázat evangelium. Prvořadým posláním Ježíše Krista nebylo dělat zázraky a uzdravovat. Byl Synem živého Boha, který přišel na záchrannou misi. Nemohl se spokojit pouze s tělesným uzdravováním, jakkoli to lidé určitě potřebovali. Toužil, aby lidé přijali dar věčného života, který jim nabízel. Velmi jasně vyjádřil smysl svého poslání následujícími slovy: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (L 19,10) Každé uzdravení bylo pro Ježíše příležitostí ukázat lidem Boží charakter, přinést úlevu v utrpení a zprostředkovat šanci na věčný život.

Aplikace

Je možné žít naplněný život, který nabízí Ježíš, když je člověk chudý nebo nemocný? Nabízí Ježíš lidem i něco víc než jen tělesné uzdravení? Jakými praktickými způsoby můžeme lidi vést k duchovním pravdám, když jim pomáháme naplnit jejich tělesné a duševní potřeby?

34Tehdy řekne král těm po pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. 35Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ 40Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,34–36.40)

Osobní studium

Ježíšovo poselství učedníkům zaznamenané v Mt 24. kapitole spojuje události při zničení chrámu s dobou před jeho příchodem. Následující kapitola (Mt 25) přináší tři podobenství týkající se konce času. Tato podobenství naznačují, které charakterové vlastnosti považuje Ježíš u lidí očekávajících jeho příchod za důležité. Podobenství o deseti družičkách zdůrazňuje význam opravdového, nepředstíraného, Duchem svatým naplněného života. Podobenství o hřivnách podtrhuje důležitost věrného používání darů, které Bůh dal každému z nás. Podobenství o ovcích a kozlech ukazuje, že skutečné křesťanství je postavené na službě lidem, které Bůh přivádí každý den do našich životů.

Přečti si podobenství o ovcích a kozlech (Mt 25,31–46). Jakou službu lidem zde Ježíš vyzdvihuje? Jak bys vyjádřil hlavní myšlenku tohoto podobenství? Co tě na tomto podobenství nejvíce překvapuje?

Toto podobenství jasně ukazuje, že máme lidem pomáhat a naplňovat jejich opravdové potřeby. Je však možné, že toto podobenství odhaluje i nějakou další myšlenku? Lidé touží, aby byl naplněn jejich skrytý (a často nevědomý) hlad a žízeň po Ježíši (J 6,35; J 4,13.14). Všichni jsme zde na zemi jen cizinci, kteří touží po skutečném domově. Ten najdeme až tehdy, když poznáme a přijmeme Krista, jeho pokoj a milost. (Ef 2,12.13.19). Duchovně jsme nazí, dokud nás nepřikryje Kristova spravedlnost (Zj 3,18; 19,7.8).

Starozákonní proroci často popisovali stav člověka jako toho, kdo je beznadějně nemocný (Iz 1,5; Jr 30,12–15). Nemoc hříchu je smrtelná, ale prorok nám ukazuje skutečný lék: „Zahojím a vyléčím tvé rány, je výrok Hospodinův.“ (Jr 30,17) Ježíš je lékem na život ohrožující nemoc naší duše.

Podobenství o ovcích a kozlech nám sice připomíná, abychom dbali o fyzické potřeby lidí kolem nás, ale přidává k tomu i něco dalšího. Je to příběh o Kristu, který naplňuje nejhlubší potřeby lidské duše. Kristus nás zve, abychom s ním spolupracovali ve službě lidem kolem nás. Pokud člověk žije egoisticky a přehlíží tělesné, duševní, citové a duchovní potřeby druhých, riskuje věčnou ztrátu. V podobenství vidíme, že Kristus chválí ty, kteří zasvětili svůj život službě a pomoci druhým, a zve je do věčnosti. Ale ty, kteří se egoisticky starají jen o naplnění vlastních cílů a zanedbávají potřeby druhých lidí, Ježíš odsuzuje.

Aplikace

Komu a jak chceš tento týden pomoci naplnit některou z jeho potřeb?

„Mnozí nemají víru v Boha a ztratili i důvěru k člověku. Váží si však projevů účasti a ochoty pomoci. Vidí-li někoho, kdo bez nároků na světské uznání nebo odměnu přichází do jejich domovů, slouží nemocným, sytí hladové, odívá nahé, utěšuje zarmoucené a všem laskavě ukazuje Toho, který je miluje, dotkne se to jejich srdcí. Vždyť tito ochotní pracovníci jsou nositeli Boží lásky a soucitu. Když to vše lidé uvidí, začnou být vděční a vzklíčí v nich víra. Pochopí, že Bůh se o ně stará, a jsou ochotni naslouchat, když otevřeme jeho slovo.“ (MH 145; ŽNP 68)

Ježíšova nesobecká služba otevírá srdce, láme předsudky a způsobuje, že jsou lidé vůči evangeliu vnímaví. Církev jako Kristovo tělo s láskou naplňuje různé potřeby lidí. Kristus nás posílá k našim sousedům, abychom jeho jménem přinášeli změnu. A přestože si musíme dávat pozor, abychom se nenechali pošpinit hříchem (a je to velmi reálná a nebezpečná hrozba), potřebujeme se stále znovu učit, jak přijít za lidmi tam, kde zrovna jsou, a nechat se použít Bohem, aby je zachránil z místa zániku a zkázy a přenesl je na místo života a plnosti.

Náměty na společné přemýšlení

  1. Proč má Kristova služba milosrdenství takovou moc, že dokáže lámat předsudky a otevírat srdce lidí pro duchovní pravdy? Pokuste se představit si, jak účinná by byla naše svědecká služba, kdybychom uměli projevovat stejný nesobecký zájem o lidi, jak to dělal Ježíš.

  2. Uvažujte o situacích, kdy jste sice zvěstovali to, co bylo správné, pravdivé a dokonce nutné, ale řekli jste to špatně – s nesprávným postojem, nebo dokonce v hněvu či s odsouzením. Co jste se z takové zkušenosti naučili? Jak vám to může pomoci vystupovat s větší pokorou a láskou?

  3. Uvažujte o myšlence, že všichni Ježíšem uzdravení nebo dokonce vzkříšení lidé nakonec zemřeli. Co se z toho můžeme naučit pro náš přístup a službu lidem kolem nás?

  4. Jakým novým způsobem může váš sbor začít sloužit lidem ve vašem okolí?

Praktický závěr

Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

  • Modlete se jeden za druhého, za své radosti i starosti.
  • Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?
  • Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.