Texty na tento týden

Fp 2,5–11; Mt 4,18–20; Sk 9,3–6.10–20; J 21,15–19; 1J 3,16–18

Základní verš

„Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Fp 2,5–8)

Opustit slávu nebes, projevy úcty andělů a společenství s Otcem bylo nepředstavitelnou obětí. Ježíš však přišel do našeho světa plného utrpení a smrti, aby zjevil Otcův laskavý charakter, aby získal zpět důvěru lidí a aby lidstvo zachránil. „Cenu svého spasení si nedokážeme představit, dokud spolu s ostatními vykoupenými a s Vykupitelem nestaneme před Božím trůnem. Teprve až spatříme slávu a nádheru věčného domova, uvědomíme si, co všechno pro nás Ježíš opustil. Nejenže odešel z nebeského sídla, ale riskoval kvůli nám pád a věčnou porážku. Potom mu položíme k nohám své koruny a zazpíváme: ‚Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.‘ (Zj 5,12)“ (DA 131; TV 79)

Oběť, kterou Ježíš přinesl pro naši záchranu, je nevyčíslitelná. Když reagujeme na jeho pozvání, když přijímáme jeho příkaz a když se s ním sjednotíme na záchraně lidí ztracených pro jeho království, vyžaduje to od nás oběť. A přestože naše oběť se nikdy nemůže ani přirovnat k jeho oběti, služba záchrany lidí je pro nás krokem víry. Ježíš nás vede z našich komfortních zón do neznámých míst. Někdy je nutné, abychom přinesli oběti, ale radost, kterou nabízí, je mnohem větší.

Osobní studium

Apoštol Pavel své čtenáře povzbuzuje, aby uvažovali jako Kristus. Taková výzva vede k fascinujícím otázkám. Jak vlastně Kristus přemýšlel? Co ovládalo jeho způsob uvažování? Z čeho vycházelo jeho myšlení?

Přemýšlej o textu z úvodu (Fp 2,5–11). Jak tyto texty popisují základ Kristova uvažování a to, čím se v životě řídil?

Ježíš byl po celou věčnost rovný Bohu. Pavel tuto věčnou pravdu vyjadřuje slovy, že Kristus „sdílel Boží podstatu“ (Fp 2,6; B21). Slovo přeložené (B21) jako „podstata“ zní v řečtině morfé. Tímto slovem se označuje jak vnější podoba, tak i vnitřní podstata věcí. Spojuje věci (osoby, události), které jsou stejně významné, mají stejnou hodnotu a důležitost. „Toto staví Krista na stejnou úroveň s Otcem a vyvyšuje ho nade všechny. Pavel to zdůrazňuje, aby co nejjasněji vyjádřil hloubku Kristova dobrovolného ponížení.“ (7BC 154) Když Ellen G. Whiteová mluví o jeho věčné přirozenosti, dodává: „V Kristu je život původní, nevypůjčený, neodvozený.“ (DA 530; TV 338)

Ježíš, který byl po celou věčnost rovný Bohu, „sám sebe zmařil“ (Fp 2,7). I toto je v řečtině nesmírně silné vyjádření, které se dá doslova přeložit jako „vyprázdnil“. Ježíš se dobrovolně doslova „stal prázdným“ – vzdal se všech výsad a práv, které jako rovný Bohu měl. Stal se člověkem a byl služebníkem celého lidstva. Jako služebník zjevoval celému vesmíru nebeský zákon lásky a na kříži vykonal ten největší akt lásky. Dal svůj život, aby nás zachránil pro věčnost.

Základem Ježíšova „smýšlení“ byla nesobecká, sebeobětavá láska. Následovat Ježíše znamená, že milujeme, jako miloval on, sloužíme, jako sloužil on, a pomáháme, jako pomáhal on. Samozřejmě, jestliže Ježíši umožníme, aby nás prostřednictvím svého Ducha zbavil sobeckých tužeb, něco nás to stojí. Když se však Ježíš vzdal svých výsad a nakonec i vlastního života, stálo ho to všechno. Ale Písmo v dalších verších o Ježíši říká, že „ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno“ (Fp 2,9).

To, co je pro nás připraveno v nebesích, stojí za každou oběť, kterou zde na zemi podstoupíme. Ano, budeme se dnes muset mnoha věcí vzdát, ale zase budeme prožívat radost ze služby. A ve světle věčné radosti ze života s Kristem po celou věčnost se budou naše oběti zde na zemi zdát nevýznamné.

Aplikace

Kdy jsi naposledy musel opravdu „zemřít sobě“ pro Krista? Co tvá odpověď vypovídá o tvém životě a chození s Kristem?

Osobní studium

Představ si, že jsi Petr nebo Jan. Slunce právě vyšlo zpoza obzoru, noc se přehoupla do krásného galilejského rána a chladný noční vzduch se pomalu začíná ohřívat. Všechny tvé myšlenky se soustředí na jedinou věc – na rybolov. Potřebuješ ulovit hodně ryb. V poslední době se ti docela dařilo a i dnes očekáváš dobrý úlovek. Ale brzy ráno vidíš, jak přichází Ježíš z Nazareta. Vůbec netušíš, že se ti za chvíli změní celý život. Už nikdy nebudeš stejný.

Uvažuj o úvodním textu (Mt 4,18–20). Proč podle tebe byli Petr a Jan ochotni udělat tak radikální změnu a následovat Krista? Co z daného kontextu naznačuje, že je Ježíš chtěl povolat k něčemu mnohem důležitějšímu než k chytání ryb?

Z Janova evangelia se dozvídáme, že tito muži už o Ježíši leccos věděli. Znali se s ním více než rok, ale dosud neučinili žádné důležité rozhodnutí. Přesto viděli, že je na Ježíši něco zvláštního. Něco v jeho vzhledu, slovech, vystupování a jednání těmto galilejským rybářům naznačovalo, že Ježíš je povolává k mimořádným věcem. Rybáři opustili své loďky, své zaměstnání a příbuzné, aby následovali Ježíše, protože v jeho povolání slyšeli něco závažného. Pochopili, že jejich povolání je mimořádné, neobvyklé. Bůh možná tebe dnes nevolá, abys opustil své zaměstnání, ale i tebe povolává k něčemu mimořádnému – dělit se o jeho lásku a svědčit o jeho pravdě k slávě jeho jména.

Porovnej předchozí příběh s povoláním Matouše, výběrčího daní (Mt 9,9). Co je v této stati pozoruhodného?

Výběrčí daní byli v době Římské říše převážně vyděrači, kteří zneužívali svou úřední moc k utlačování běžných občanů. Patřili k nejvíce nenáviděným a opovrhovaným osobám v celém Izraeli. Kristovo pozvání „pojď za mnou“ předpokládá, že Matouš již o Ježíši slyšel a v jeho srdci byla touha následovat tohoto neobvyklého Učitele. Když pak přišlo pozvání, byl připraven. Matouš žasl nad tím, že ho Kristus přijal a pozval, aby se stal jedním z jeho učedníků.

Hluboko v srdci každého z nás je touha dát našemu životu větší smysl. I my chceme žít pro nějaký velký, ušlechtilý, nás samotné přesahující cíl. A Kristus nás – podobně jako Matouše – volá, abychom ho následovali.

Aplikace

Čeho všeho se lidé někdy musí vzdát, aby následovali Ježíše? Proč to v konečném důsledku vždy stojí za to?

Osobní studium

Když Pavel přijal Krista, jeho život se radikálně změnil. Kristus mu dal zcela novou budoucnost. Vyvedl ho z jeho bezpečné zóny, aby prožíval to, co si předtím nedokázal ani představit. Pod vedením Ducha svatého apoštol Pavel kázal Boží slovo tisícům lidí ve Středomoří a jeho svědectví změnilo dějiny křesťanství i světa.

Uvažuj o textu Skutky 9,3–6.10–20. Jak tyto verše zjevují Ježíšův plán pro Pavlův život? Jak Ježíš Pavla vedl?

Ježíš si často vybíral za své svědky ty nejméně pravděpodobné kandidáty. Vzpomeňme na muže posedlé démony, ženu Samařanku, prostitutku, výběrčího daní, galilejské rybáře – a nyní nelítostného pronásledovatele křesťanů. Všechny je změnila Boží milost. Pak je Ježíš vyslal a oni s radostí mluvili o tom, co Kristus v jejich životě změnil. Nikdy je neomrzelo vyprávět ten příběh znovu a znovu. To, co pro ně Kristus vykonal, bylo tak úžasné, že se o to prostě museli podělit. Nemohli mlčet.

Jak úvodní verše naznačují, že Pavel nikdy nezakolísal ve svém závazku zasvětit celý svůj život Kristu a službě záchrany lidí?

Když byl Pavel na konci svého života v domácím vězení v Římě, potvrdil, že „Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou.“ (Sk 28,28) Ve Sk 28,30.31 je popsáno, že přijímal všechny, kteří ho navštěvovali, kázal jim o Božím království a učil je o Kristu. Na konci života vyzývá Timotea, aby i on hlásal slovo Boží. Pavel mohl o sobě říct: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.“ (2Tm 4,7)

Naše povolání zřejmě nebude tak dramatické jako Pavlovo, ale Bůh každého z nás povolává, abychom měli podíl na jeho díle. Je zřejmé, že navzdory různým potížím a protivenstvím, kterými musel během let projít (2K 11,25–30), zůstal Pavel věrný svému povolání. Příběh o tom, jak se z pronásledovatele Ježíšových následovníků stal nejvlivnější obhájce křesťanství, zůstává mocným svědectvím toho, co může Kristus učinit prostřednictvím člověka, který mu zcela zasvětí svůj život.

Aplikace

K čemu Bůh povolal tebe? Jak toto povolání naplňuješ?

Osobní studium

Láska se vždy projevuje skutky. Naše láska ke Kristu nás vede k tomu, abychom něco dělali pro ztracené lidstvo. Pavel to vyjádřil jasně, když do sboru v Korintu napsal: „Vždyť nás má v moci láska Kristova…“ (2K 5,14) Křesťanství nespočívá v tom, že se vzdáme špatných věcí, abychom mohli být zachráněni. Ježíš se v nebesích „nevzdal“ ničeho špatného. Vzdal se dobrých věcí, aby mohl zachránit druhé. Základem Ježíšovy výzvy není to, abychom se pro něj vzdali svého času, talentu nebo majetku. Ježíš nás vyzývá, abychom mu odevzdali sebe.

Při ranním setkání s učedníky na břehu Galilejského jezera Ježíš výstižně popsal požadavky Boží lásky.

Na co se Ježíš podle úvodních veršů opakovaně ptal Petra? Proč mu podle tebe kladl právě tuto otázku?

Petr svého Pána třikrát zapřel a Ježíš chtěl, aby Petr svými vlastními ústy třikrát vyznal, že jej má rád. V přítomnosti ostatních učedníků Ježíš posílil Petrovu důvěru, že mu Boží láska odpustila a že Ježíš má pro něj stále poslání v díle záchrany lidí.

Znovu se zamysli nad verši z úvodu a tentokrát se soustřeď na Ježíšovu reakci na Petrovo vyznání, že jej má rád. Jak Ježíš reagoval a k čemu Petra vyzval?

Boží láska je aktivní, ne pasivní. Opravdová láska je mnohem víc než jen příjemný pocit nebo hezké myšlenky. Zahrnuje oddanost a nutí nás jednat. Vede nás k tomu, abychom se podíleli na záchraně ztraceného světa plného Božích dětí v zoufalém stavu. Když Ježíš řekl Petrovi „Pas mé beránky!“, šlo nejen o příkaz, ale i o povzbuzující ujištění. Mistr povolával Petra k lásce a zároveň ho povzbuzoval, že s ním stále počítá ve svém plánu. A to i přes opravdu ostudné chování, kterého se Petr dopustil po Ježíšově zatčení. Nejenže Ježíše zapřel, ale dokonce přísahal, že ho nezná – přesně jak to Ježíš předpověděl.

Co z toho plyne? Možná jsi svého Pána zklamal. Možná jsi ho svým jednáním opakovaně zapřel. Dobrou zprávou je, že Bůh ti neustále nabízí svou milost a že se tě nevzdává. Stále má pro tebe připravené místo, kde chce využít tvé dary. Stačí mu tvá ochota.

Aplikace

Stalo se ti někdy, že jsi podobně jako Petr zapřel Ježíše? Pokud ano, co pro tebe znamená nejen příběh o Petrově zapření, ale i způsob, jakým na toto selhání reagoval Kristus?

Osobní studium

Na konci Ježíšova rozhovoru s Petrem můžeme vidět dva muže kráčející po břehu. Vlny šplouchají na břeh a Ježíš Petrovi objasňuje, co ho bude stát cesta učednictví. Chce, aby Petr jasně pochopil, čemu všemu bude muset čelit, když přijme jeho pozvání „pást beránky“.

Co Ježíš v úvodním textu (J 21,18.19) řekl Petrovi o ceně za učednictví? Proč podle tebe právě v té chvíli Ježíš řekl Petrovi něco tak překvapujícího a neočekávaného?

Kristus předpověděl Petrovi, že se z něj jednoho dne stane mučedník. Jeho ruce budou přibity na kříž. Kristus nabídl Petrovi volbu: mohl si vybrat tu největší životní radost – vidět lidi zachráněné pro Boží království. Po Letnicích Petr uvidí, jak ke Kristu přicházejí tisíce lidí. V Ježíšově jménu bude dělat zázraky a oslaví ho před mnoha lidmi. Během své služby bude Petr prožívat obrovskou radost ze společenství s Kristem.

Tato přednost ho však bude něco stát. Bude vyžadovat oběť – tu nejvyšší. Ježíš Petra vyzval, aby se mu zcela oddal. Petr pochopil, že žádná oběť není příliš velká ve srovnání s Kristovou a že opravdu touží s Ježíšem spolupracovat na záchraně hynoucího světa.

Uvažuj znovu nad verši 1J 3,16–18. Pro Jana je láska víc než jen poetická představa. Jak Jan popisuje největší oběť lásky?

Ve věčnosti se nic z toho, co jsme kdy udělali, nebude zdát jako oběť. Obětované životy, náš čas a naše úsilí – to vše bude odměněno. Jakou radost prožíváme už dnes, když můžeme lásku přeměnit ve skutky a dobré úmysly v oddanost. Když odpovídáme na Boží lásku bez váhání a naplno, když se staneme Kristovými vyslanci a budeme přinášet světu svědectví o Boží lásce, pak naplníme smysl svého života a budeme prožívat tu největší radost. Jak Ježíš výstižně řekl: „Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“ (J 13,17) Největší radost a trvalé štěstí přicházejí, jestliže naplňujeme smysl naší existence životem, který je oslavou Boha, a dělíme se s druhými o Boží lásku a pravdu.

Aplikace

Je těžké představit si realitu věčnosti, když je náš život tak bolestně omezen časem. Přece jen si ale zkus představit věčný život, krásný věčný život – lepší než cokoliv, co jsi tu prožil. Nic z toho, co prožíváme nebo vlastníme zde na zemi, nestojí za to, abychom přišli o zaslíbení věčného života v Ježíši Kristu, našem Pánu.

„Ti, kterým bylo svěřeno vedení církve, by měli hledat způsoby a prostředky, jakými by se mohl každý člen církve zapojit do Božího díla. V minulosti se to příliš často zanedbávalo. Chyběly jasné plány, které by byly také plněny a s jejichž pomocí by mohly být do aktivní služby zapojeny hřivny každého člena. Jen málo lidí si uvědomuje, jak mnoho jsme proto ztratili.

Vůdcové v Božím díle mají jako moudří generálové vypracovat plán na cestu vpřed. Ve svém plánování se mají soustředit především na to, co by mohli pro své přátele a sousedy udělat laičtí členové. Boží dílo nebude na této zemi nikdy dokončeno, dokud se muži a ženy, naši členové, nezapojí do díla a nespojí své úsilí se snahou kazatelů a sborových činovníků.

Spasení hříšníků vyžaduje skutečné osobní úsilí. Máme jim nést Boží slovo a nečekat na to, až přijdou oni k nám. Kéž bych mohla promluvit k mužům a ženám, aby povstali k rozhodnému úsilí. Nezbývá nám už mnoho času. Stojíme na samotném okraji věčného života. Nesmíme ztrácet čas. Každá chvíle je drahá a příliš vzácná, než abychom ji věnovali službě jen a jen sobě. Kdo bude opravdu hledat Boha a čerpat od něj sílu a milost, aby byl jeho věrným pracovníkem na misijním poli?

V každém sborovém shromáždění existuje nějaká hřivna, která díky správnému použití může být rozvíjena a stát se tak velkou pomocí v Božím díle. Pro posilování a budování našich sborů nyní potřebujeme moudré pracovníky, kteří rozpoznají a budou rozvíjet talenty ve sboru – talenty, které mohou být vzdělávány, aby přinesly užitek Mistrovi.“ (9T 116.117)

Otázky k rozhovoru

1. Jaká je hlavní myšlenka výše uvedeného citátu z pera Ellen G. Whiteové? Jak může v citátu popsaný postup ovlivnit vaše osobní svědectví a vliv vašeho sboru?

2. Jak se projevuje opravdová láska? Co jsou v tomto kontextu napodobeniny lásky, které nemají se skutečnou láskou nic společného?

3. Uvažujte ve třídě sobotní školy o obětech, které lidé přinesli pro Krista, včetně ztráty života. Co se můžete z těchto příběhů naučit?

4. Uvažujte o vašich odpovědích na otázku z neděle. Co byste obětovali pro Krista? Co jste již museli udělat? Stálo to za to? Jak byste nevěřícímu člověku vysvětlili, co jste udělali a jaká byla vaše motivace?