50Milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. 51Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; 52vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil. (L 1,50–52)

Osobní studium

Představme si tu scénu: Marie jen před několika dny vyslechla slova anděla Gabriela. Anděl jí řekl, že se stane matkou Ježíše, který bude Synem Nejvyššího. Nikomu o tom zatím neřekla, ale zašla na návštěvu ke své starší příbuzné – Alžbětě, která také očekávala zázračné dítě. Alžběta duchovním zrakem rozpoznala Mariinu novinu dříve, než měla Marie příležitost cokoli říct. Spolu pak oslavovaly zaslíbení a Boží dobrotu.

Přečti si text L 1,46–55. Všimni si postupu v jejích slovech: od toho, co bylo určeno jen jí („že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno“ [L 1,49]), až po vyjádření, která byla mnohem obecnější. Neměly by se i naše modlitby a chvály týkat nejen nás samotných, ale i lidí kolem?

V uvedených verších se nachází pozoruhodná píseň, která by se docela dobře hodila i do sbírky žalmů nebo mezi texty starozákonních proroků. Marie doslova překypovala údivem, vědomím prožívaného zázraku a vděčností Bohu. Uvědomovala si, že Bůh jedná v jejím životě, zároveň jí však bylo jasné, že tyto události mají mimořádný vliv i na celý národ a na všechny lidi.

Marie chápala, že Bůh je nejen mocný a hodný chvály, ale že je také milostivý a mimořádně ho zajímá osud prostých, utlačovaných a chudých. Už za chvíli poté, co se Marie dozvěděla úžasnou zprávu, zpívala: „…vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou“ (L 1,52.53).

Hned na začátku příběhu Ježíšova života na zemi je představen jako Pán (L 1,43), jenže jako Pán, který vládne jinému typu království, než by se na první pohled mohlo zdát. Jak o tom píší mnozí komentátoři, Boží království, které přišel založit Ježíš, mělo být královstvím, kde je vše „naruby“ nebo „vzhůru nohama“ – pokud bychom ho měli porovnat s pravidly, na kterých jsou postavena království tohoto světa. V popisech Ježíšova království jsou mocní a bohatí tohoto světa těmi nejmenšími a chudí a utlačovaní jsou osvobozeni, nasyceni a vyvýšeni.

Aplikace

Pokud má být církev vyjádřením Božího království, jak se jí daří představovat „království naruby“, o kterém Marie mluví ve svém
chvalozpěvu? Jak by bylo možné něco takového uvést do praxe, aby to nebylo nespravedlivé vůči bohatým a mocným, kteří jsou také příjemci Kristovy lásky?

21A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. 22Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ (L 7,21.22)

Osobní studium

Ať už šlo o plánované čtení tohoto textu, nebo se pro daný text ve svitku proroka Izajáše (Iz 61,1.2) rozhodl sám Ježíš, určitě nešlo o náhodu, že právě tyto verše zazněly během jeho prvního zaznamenaného veřejného kázání. Stejně tak není náhoda, že krátká zmínka o Ježíšově kázání u Lukáše 4,16–21 („Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ [L 4,21]) stojí na začátku Lukášova záznamu o Ježíšově veřejné službě.

Zdá se, jako by Ježíš pokračoval v Mariině chvalozpěvu o „království naruby“ a začal je ve své službě uskutečňovat. Ježíš – a Lukáš při převyprávění tohoto příběhu – používá Izajášovo proroctví pro vysvětlení poslání, jež začal plnit. Šlo zároveň o jiný způsob vyjádření toho, co Marie popsala o více než třicet let dříve. Právě chudým, zdeptaným a utlačovaným je dobrá zpráva určena především a oni jsou příjemci toho, co Ježíš přináší.

Ježíš použil text z Izajáše 61. kapitoly k vyjádření své mise. Jeho služba a poslání měly být současně duchovní i praktické. Zároveň ukázal, že duchovnost a praktické jednání nejsou od sebe vůbec tak vzdáleny, jak si někdy myslíme. Péče o tělesné a praktické potřeby lidí byla pro Ježíše a jeho učedníky nedílnou součástí péče o jejich duchovní potřeby.

Porovnej texty L 4,16–21 a 7,18–23. Co Ježíš říkal? Jak bys ty reagoval na podobné otázky ohledně božství a mesiášství Ježíše Krista?

Když Ježíš vyslal své učedníky, pověření, které jim dal, bylo v souladu s jeho posláním. Učedníci měli lidem hlásat: „Přiblížilo se království nebeské.“ (Mt 10,7) Ježíšovy další pokyny učedníkům zněly: „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,8) Jejich služba v Ježíšově jménu měla odrážet a potvrzovat hodnoty a principy Ježíšovy služby a království, do kterého lidi zval. I učedníci se měli přidat k Ježíši v jeho poslání pozvedat ty poslední, nejmenší a ztracené.

Aplikace

Jak se dá spojit praktická pomoc „nejmenším“ s hlásáním poselství tří andělů ztracenému světu? Proč by všechno naše jednání mělo být spojeno s kázáním „přítomné pravdy“?

18Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. 19Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. 20Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. 21A v jeho jménu bude naděje národů. (Mt 12,18–21)

Osobní studium

V evangeliích najdeme mnoho Ježíšových zázraků; patří mezi ně zejména zázraky uzdravení. Jak prorokoval Izajáš, Mesiáš vracel zrak slepým a vysvobozoval zajaté (trpící různými chorobami), často po mnoha letech utrpení (Mk 5,24–34 a J 5,1–15). Dělal však víc než jen to. Díky Ježíši mohli učedníci oznámit Janu Křtiteli: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ (Mt 11,5)

Je zřejmé, že tyto zázraky přitahovaly pozornost zástupů a dokazovaly Ježíšovu moc mnohým pochybovačům a kritikům. Čteme však, že Ježíš dal někdy uzdravenému člověku příkaz, aby o zázraku nikomu neříkal. A přestože se zdá, že právě uzdravení lidé měli problém poslechnout příkaz a nechat si úžasný zázrak uzdravení sami pro sebe, Ježíš svým jednáním naznačuje, že jeho zázraky nemají být žádným divadlem ani atrakcí. Jejich význam byl mnohem hlubší. Hlavním Ježíšovým cílem bylo přinést lidem spasení.

Zázraky uzdravení byly nejen vyjádřením Ježíšovy moci, ale i jeho soucitu s trpícími. Před zázrakem nasycení pětitisícového zástupu se v Matoušově evangeliu dozvídáme, že Ježíš „…uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné“ (Mt 14,14). Ježíš cítil bolest trpících a dělal vše pro to, aby pomohl lidem, s nimiž přišel do kontaktu, a pozvedl je.

Uvažuj o textu Izajášova proroctví citovaného ve 12. kapitole Matoušova evangelia (Mt 12,15–21). Jak poznáme z tohoto textu, že Ježíšovo dílo bylo mnohem významnější než uzdravení několika desítek, či dokonce stovek lidí?

„Každý zázrak, který Ježíš vykonal, potvrzoval jeho božství. Dělal přesně to, co bylo předpovězeno o Mesiáši. Farizeje však jeho skutky milosrdenství urážely. Židovští představitelé byli k utrpení druhých naprosto lhostejní. Jejich sobectví a útlak často působily lidem bolest, kterou Kristus utišoval. Jeho zázraky byly pro přední muže Izraele výčitkou.“ (DA 406; TV 258)

Ježíšovy zázraky uzdravení byly projevy soucitu, milosti a spravedlnosti. Žádný ze zázraků však Ježíš neudělal jen pro samotný zázrak. Vše, co Ježíš dělal, mělo lidi přivést k věčnému životu (J 17,3).

Aplikace

Co očekáváš od Ježíše jako jeho následovník? Co je v tvých očích tím největším Ježíšovým zázrakem? Jak podstatné jsou pro tebe zázraky uzdravení v kontextu nejdůležitějšího zázraku, který změní náš věčný osud?

Osobní studium

Při čtení evangelií nás často oslovuje Ježíšovo laskavé a vlídné jednání, jeho péče o nemocné a o děti, jeho příběhy o hledání ztracených a jeho vyprávění o nebeském království. To je možná důvod, proč nás mohou zaskočit příběhy, v nichž Ježíš jedná stroze, přísně a energicky – především ve vztahu k náboženským vůdcům a jejich počínání.

Přečti si texty Mt 21,12–16; Mk 11,15–19, L 19,45–48 a J 2,13–17. Jak popisovanému příběhu rozumíš? Proč je podle tebe zaznamenán ve všech čtyřech evangeliích?

Nemělo by nás překvapit, že se událost, kdy Kristus očistil chrám, nachází ve všech čtyřech evangeliích. Je to příběh naplněný silnými emocemi, mocnými činy a horlivostí. Ježíši evidentně velmi leželo na srdci, jakým způsobem je chrám využíván. Je jasné, že mu vadilo, jak se z místa bohoslužby stal trh s obětními zvířaty. Šlo o znesvěcení všeho, co měly tyto oběti vyjadřovat. Vždyť hlavním smyslem obětí bylo poukazovat na Beránkovu zástupnou smrt za hříchy světa!

Takové přímé a otevřené jednání je v dokonalém souladu s tradicí hebrejských pro­roků. V každém z evangelií buď autor nebo Ježíš cituje z Izajáše, Jeremjáše nebo Žalmů, aby lépe vysvětlil, o co vlastně v daném příběhu jde. Lidé v Ježíši viděli proroka (Mt 21,11) a přicházeli za ním, když uzdravoval a učil na chrámovém nádvoří po vyhnání obchodníků a směnárníků. Byli to lidé, kteří nacházeli uzdravení v Ježíšových dotecích a při poslechu jeho učení rostla v jejich srdcích naděje.

I náboženští vůdcové rozpoznali v Ježíši proroka a cítili se ohroženi. Měli strach, že oslabí jejich moc a společenský vliv. Proto se spikli, že Ježíše zabijí. Chovali se stejně jako jejich předchůdci, kteří se postavili proti prorokům během minulých staletí (L 19,47.48).

Aplikace

Co můžeme jako členové církve udělat pro to, aby se naše místní sbory nikdy nestaly místem, které by potřebovalo stejně radikální zásah, jako chrám v Ježíšových dnech? Jak se můžeme vyhnout podobnému duchovnímu nebezpečí? V čem může toto nebezpečí spočívat?

3Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. (Iz 53,3–6)

Osobní studium

Bůh je Bohem, který vidí a slyší volání chudých a potěšuje utlačované. Je udivující, že Bůh v Ježíši Kristu prožil to nejhorší z lidské krutosti, bezohlednosti a nespravedlnosti. Přes veškerou milost a dobrotu, kterou Ježíš během svého života a své služby prokazoval, jeho smrt přišla jako následek nenávisti, závisti a nespravedlnosti.

Od bolestných modliteb v Getsemane až po zatčení, soud, mučení, ponižování, ukřižování a smrt Ježíš zakoušel vyčerpávající utrpení bolesti, bezcitnosti, zla a tyranství. To vše ještě zhoršovala skutečnost, že Ježíš byl nevinný, čistý a dobrý. „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Fp 2,6–8) Optikou příběhu spasení vnímáme nádheru a velikost Ježíšovy oběti. Nesmíme však zapomínat na krutost utrpení a nespravedlnosti, kterou Ježíš prožíval.

Uvažuj o úvodních verších. Co se z těchto textů dozvídáš o utrpení nevinného Krista? Pokus se vlastními slovy vyjádřit, co pro nás Ježíš podstoupil.

Prostřednictvím Ježíšova utrpení nám Bůh nad veškerou pochybnost ukázal, že ví a rozumí tomu, co znamená být obětí zla a nespravedlnosti. Poprava nevinného člověka je pobuřující – o to více, pokud jde o Božího Syna. Bůh se mezi námi osobně setkal s naší zkažeností a hříšností, a přesto nemůžeme pochybovat o jeho soucitu a věrnosti. „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Žd 4,15) Jde o nádherné zjevení charakteru našeho Boha!

Aplikace

Proč by centrem našeho uvažování měla být Kristova oběť na kříži? Jaký vliv by to mělo mít na náš život? Proč a jak by to mělo ovlivňovat náš vztah a postoj k lidem, kterým pomáháme a zvěstujeme evangelium? Proč?