Osobní studium

Bible opakovaně zaznamenává volání Božího lidu po Hospodinově zásahu. Nejčastěji tato žádost zaznívá v časech zotročení, vyhnanství, útlaku, chudoby nebo jiné nespravedlnosti či tragédie. Otroci v Egyptě, zajatci v Babylonu a mnoho dalších utlačovaných a trpících volalo k Bohu, aby shlédl na jejich utrpení, aby vyslechl jejich nářek a sjednal nápravu křivd, které je postihly. V Bibli zároveň nacházíme množství příkladů toho, jak Bůh jednal a zachránil a obrodil svůj lid a současně se pomstil jeho utlačovatelům a nepřátelům.

Taková pomoc nebo záchrana však měla pouze omezený časový dosah. Za nějakou dobu opět došlo z různých příčin k dalším problémům a tragédiím. Proroci opakovaně poukazovali na konečný zásah v budoucnosti, kdy Bůh definitivně ukončí zlo a pozvedne utlačované. U proroků však nacházíme i opakované volání: „Až dokud, ó Pane?“ Anděl Hospodinův například klade otázku v souvislosti s vyhnanstvím Izraele: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv už po sedmdesát let?“ (Za 1,12)

I v knize Žalmů zaznívá nářek nad tím, že zatímco bezbožní zažívají prosperitu a štěstí, spravedliví jsou utlačováni, zneužíváni a jsou chudí. Žalmisté opakovaně prosí o Boží zásah a jsou přesvědčeni, že svět dnes nevypadá tak, jak ho Bůh stvořil a jaký ho Bůh chce mít. Proto i žalmisté pokračují ve volání proroků a utlačovaných. „Dlouho ještě…?“ (Ž 94,3–7)

V určitém smyslu mají mnohem větší problém vyrovnat se s nespravedlností ti, kteří věří ve spravedlivého Boha, toužícího nastolit spravedlnost pro všechny své následovníky. Boží lid bude vždy prožívat určitou míru frustrace z toho, kolik je na světě zla. A zdánlivá Boží pasivita je zdrojem dalšího napětí a nejistoty. Právě to je důvodem, proč někdy proroci smutně konstatují: „Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.“ (Abk 1,2)

Podobné volání zaznívá i v Novém zákoně, kde se dokonce o celém stvoření říká, že „společně sténá a pracuje k porodu“ v očekávání osvobození z otroctví zkázy (Ř 8,18–22). A ve Zjevení slyšíme otázku: „Kdy už, Pane svatý a věrný…?“ (Zj 6,10), která zaznívá z úst těch, kteří byli umučeni pro svou víru v Boha. Je to vlastně volání k Bohu, aby zasáhl ve prospěch svého utlačovaného a pronásledovaného lidu.

Aplikace

Jak lze nejlépe spojit službu lidem v nouzi s vyjádřením naděje a také s varováním, které se nachází v poselství tří andělů?

Osobní studium

Náboženství často čelí kritice, že má tendenci věřící odpoutávat od reálného života v současnosti a směřovat je pouze k lepšímu životě po vzkříšení. Podle takových kritiků vede zaměření na imaginární budoucí svět lidi k jakémusi „posvěcenému úniku z reality“, což způsobuje, že nepovažují za důležité pracovat pro blaho současné společnosti a světu nepřinášejí žádný nebo jen malý užitek. Současně je třeba říci, že křesťané se takovému obrazu nebránili, někdy jej dokonce sami rozvíjeli, kázali o něm a sami se takovými postoji řídili.

Samozřejmě, existují smutné příklady mocných vládců, kteří chudé a utlačované opakovaně nabádali, aby bez reptání přijímali svůj smutný osud, který se změní až při příchodu jimi očekávaného Božího království.

Ano, náš svět je poznamenán hříchem a v mnohém teď skutečně není dobrým místem k životu. Není nic špatného na tom, že toužíme po době, kdy Bůh vše napraví, udělá konec nespravedlnosti, bolesti a smutku a současný zmatek nahradí svou slavnou a spravedlivou vládou. Bez této vyhlídky a bez tohoto zaslíbení bychom neměli žádnou naději.

Ve svém kázání o konci světa (Mt 24. a 25. kap.) Ježíš věnoval polovinu svého proslovu podrobnostem souvisejícím s těžkými okolnostmi a s podmínkami, za kterých by bylo možné z daného stavu věcí vyváznout. Při této příležitosti dokonce řekl: „Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo…“ (Mt 24,22; B21) To vše však můžeme vnímat spíše jako úvod k Ježíšovu vysvětlení důležitosti Božích zaslíbení. Pokud totiž zaměříme křesťanskou naději a naše vyhlídky do budoucna výhradně – nebo v první řadě – na to, jak „uniknout“, pak nepochopíme mnohem hlubší smysl Ježíšových slov.

Přečti si text 24. a 25. kapitoly Matoušova evangelia. Pokus se vyjádřit hlavní myšlenky tohoto Ježíšova kázání. Jak bys shrnul Ježíšovy pokyny pro náš život během čekání na jeho návrat?

Naše víra a představa o tom, jak bude vypadat budoucnost, výrazně ovlivňuje to, jak žijeme dnes. Zdravá důvěra v Boží zaslíbení, související s tím, jak chápeme budoucnost našeho světa, by měla podstatně ovlivnit naši aktivitu v současnosti a měla by vést k bohatšímu a hlubšímu životu, který přináší pozitivní změny i do života jiných lidí.

Aplikace

Uvažuj o podobenství zaznamenaném u L 18,1–8. Co zde Ježíš říká o Boží reakci na opakované volání a modlitby svého lidu, aby jednal v jeho prospěch? Jak toto volání k Bohu souvisí s potřebou mít víru? Jaké máš ty sám zkušenosti s voláním k Bohu?

Osobní studium

Křesťanská naděje na druhý Ježíšův příchod není jen zaměřením se na světlou budoucnost. První křesťané viděli v tělesném vzkříšení Krista pevný základ pro realitu jeho návratu. Vždyť pokud mohl vstát z mrtvých, čehož byli sami svědky, pak se určitě může vrátit zpět, aby dokončil své dílo záchrany, ukončil hřích a jeho působení a obnovil svět (1K 15,22.23).

Apoštol Pavel viděl ve vzkříšení klíčový prvek adventní naděje. Pavel byl ochoten vsadit celé své kázání a učení na největší zázrak Ježíšova příběhu: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná…“ (1K 15,17) I z toho je vidět, jak důležité je vzkříšení pro naši naději.

Jak bys podle úvodních textů vysvětlil vlastními slovy svému příteli, který se zajímá o víru, proč je pravda o vzkříšení pro křesťanskou naději tak významná?

Vydávání svědectví o vzkříšeném Kristu změnilo první učedníky. Jak jsme již říkali, Ježíš vyslal své učedníky, aby kázali a zpřítomňovali Boží království (Mt 10,5–8). Ježíšova smrt otřásla jejich odvahou a zničila jejich naděje. Když je však později vzkříšený Ježíš znovu vyslal (Mt 28,18–20) a k práci je zmocnil seslaný Duch svatý (Sk 2,1–4), pustili se do díla, které postupně měnilo celý svět.

První křesťané byli osvobozeni od strachu ze smrti, a proto odvážně žili a hlásali Ježíšovo jméno (1K 15,30–31). Zlo, které přináší smrt, je stejným zlem, jaké přináší utrpení, nespravedlnost, chudobu a útisk v nejrůznějších podobách. Ale díky Ježíši a jeho vítězství nad smrtí toto všechno skončí. „Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt.“ (1K 15,26)

Aplikace

Jaký vliv na náš život může a má mít naděje a zaslíbení o Ježíšově návratu? Jak s tím souvisí naše pomoc lidem v nouzi?

Osobní studium

Uvažuj o úvodním textu Kaz 8,14. Jak bys vlastními slovy popsal realitu, o níž se v tomto verši píše? Co to pro tebe znamená?

Pro každého člověka je těžké vyrovnat se s utrpením, útiskem a různými tragédiemi. Mnohem těžší je však snášet skryté utrpení, jehož smyslu nerozumíme a ani okolí si ho nevšímá. Vědomí, že naše utrpení nemá žádný smysl, může být ještě těžší než to, co toto utrpení vyvolalo. Svět, ve kterém neexistuje záznam o utrpení a ani konečné nastolení spravedlnosti, je ve své podstatě krutý a absurdní. To je také důvod, proč ateističtí pisatelé ve dvacátém století naříkali nad tím, co považovali za „absurditu“ stavu lidstva. Bez naděje na spravedlnost, bez naděje na soud a bez naděje na nápravu by náš svět byl opravdu absurdním místem ve vesmíru.

Ale výrok ve verši Kaz 8,14 není vyjádřením celé pravdy. Na konci svého hledání se Šalomoun propracoval k důležitému poznání. Uprostřed nářku o marnosti a nesmyslnosti nakonec říká v podstatě toto: Ale moment, Bůh přece přijde soudit, takže není všechno marné. Ve skutečnosti lze říci, že na všem a na každém záleží.

Uvažuj o textu Kazatel 12,13.14. Co tyto verše říkají o důležitosti toho, jak se chováme?

Naděje na spravedlivý soud vychází z toho, čemu člověk věří o podstatě Boha, života a světa, ve kterém žijeme. V Bibli zaznívá jasné poselství o tom, že žijeme ve světě, který Bůh stvořil a miluje. Zároveň se z ní dozvídáme, že svět byl sice narušen hříchem, ale Bůh v něm prostřednictvím života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista uskutečňuje svůj plán obnovy a nového stvoření. Boží soud je klíčovým prvkem nápravy světa. Pro ty, kteří na tomto světě prožili tolik zla a utrpení – pro všechny utlačované, týrané, odsunuté na okraj společnosti, zneužívané a vykořisťované – je zaslíbení o soudu dobrou zprávou.

Aplikace

Dnes platí, že ať pomůžeme komukoliv, nakonec stejně zemře. Co ti tato krutá pravda říká o tom, jak je důležité, aby všichni mohli poznat naději, která je založena na smrti a vzkříšení Ježíše Krista?

Osobní studium

Přečti si úvodní texty a verše Zj 22,1–5. Pokus se představit si, jak bude vypadat život na světě, který je popsán v těchto verších. Proč je tak těžké představit si svět bez hříchu, smrti, bolesti a slz?

Biblické popisy našeho života po skončení vlády hříchu a jeho důsledků jsou nepochybně nádherné a velkolepé. Asi jen těžko si takový svět dokážeme představit. Vždyť i uvedené verše hovoří spíše o tom, co v nové realitě nebude, než co tam bude. Jelikož náš hříchem poznamenaný svět je vším, co známe, je těžké představit si život bez bolesti a utrpení, smrti a strachu, nespravedlnosti a chudoby.

Nejenže tam nebude zlo a jeho důsledky, ale biblický popis přidává i něco, co se nás každého osobně doslova dotýká: „setře jim každou slzu z očí“ (Zj 21,4). Když mluvíme o zachráněných, projevy Božího milosrdenství vůči těm, kteří trpěli, dosáhnou v této větě svého vrcholu. Bůh nejen ukončí utrpení všech spasených, ale také jim osobně setře jejich slzy.

Zničeni a poznamenáni životem v hříchu a světem plným nespravedlnosti a tragédií můžeme v knize Zjevení spatřit náznaky toho, jak bude vypadat proces uzdravení pro všechny, kteří jsou oběťmi hříchu v jeho mnoha podobách. Když Jan popisuje strom života, vysvětluje, že nese „ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy“ (Zj 22,2). I tímto způsobem je vyjádřeno, že Bůh nám rozumí a soucítí se všemi, co mají bolestnou zkušenost s hříchem a s následky zla na světě. Božím plánem je znovu stvořit náš svět a to v sobě zahrnuje i obnovu a uzdravení každého z nás.

Do té doby bychom měli usilovat o to, abychom s Kristovou pomocí udělali svůj díl práce, ať už je jakkoli chabý a malý. Abychom ve svém okolí sloužili lidem, kteří potřebují právě to, co jim my můžeme nabídnout. Ať už je to cokoli – povzbudivé slovo, teplý pokrm, lékařská pomoc, poskytnutí oděvu nebo poradenství – měli bychom pomáhat ochotně, obětavě a s láskou, kterou Ježíš prokazoval lidem během svého života.

Aplikace

Co pro tebe znamená poznání, že jednoho dne bude – pro nás nepředstavitelným způsobem – nastolena spravedlnost, po níž tak velmi toužíme? V čem je pro tebe toto zaslíbení nadějí?