SOBOTNÍ ŠKOLA

Osobní studium

Text J 3,16 říká: „Neboť Bůh tak miloval svět…“ Řecké slovo označující „svět“ – kosmos – znamená „svět jako stvořený a uspořádaný subjekt“ (5BC 929). Tento verš sice hovoří o spasení lidí, ale plán spasení se vztahuje na stvoření jako celek.

Přečti si text Ř 8,20–23. Co tyto verše říkají o širším významu plánu spasení?

Samozřejmě, spasení se týká osobního vztahu každého z nás k Hospodinu. Jde však o víc. Ospravedlnění neznamená jen odpuštění našich hříchů. V ideálním případě zahrnuje i to, že Hospodin prostřednictvím Ježíše a mocí Ducha svatého vytváří Boží rodinu. Tedy společenství, které svou radost z odpuštění a z jistoty spasení dává najevo mimo jiné i tím, že vydává světu svědectví svými dobrými skutky.

Jakým způsobem v úvodních textech 17. verš doplňuje a rozšiřuje 16. verš?

Chápeme, že Bůh nemiluje jen nás, ale i jiné lidi. Miluje ty, které máme rádi, a my z toho máme radost. Miluje i ty, kterým se snažíme předat evangelium, a toto poznání je pro nás často motivací evangelizace. Bůh však miluje i ty, v jejichž blízkosti se necítíme dobře nebo z nich máme strach. Bůh miluje všechny lidi na celém světě – a to i ty, které nemáme v lásce a které „nemusíme“.

Při pozorování stvoření můžeme vidět Boží lásku. Bible znovu a znovu ukazuje, že svět kolem nás je důkazem Boží dobroty: „…protože on [Otec v nebesích] dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mt 5,45) Život samotný je Božím darem a bez ohledu na osobní postoj vůči Bohu je každý člověk příjemcem tohoto daru.

Aplikace

Proč je tak snadné dávat přednost (možná i podvědomě) bohatým před chudými?

Osobní studium

To, že známe příběh velkého sporu a spasení, nás vede k poznání pravdy o životě, které je základem pro pochopení našeho světa a naší situace – všichni a vše je poznamenáno pádem a hříchem. Náš svět není takový, jak vypadal při stvoření. A přestože i dnes neseme Boží obraz, k němuž jsme byli stvořeni, jsme součástí padlého světa. Hřích v našich životech má stejnou podstatu jako zlo, které způsobilo tolik bolesti, utrpení a útlaku na celém světě.

Je pochopitelné, že cítíme bolest, neklid, zármutek z tragického stavu světa i lidí kolem nás. Museli bychom být roboti, abychom necítili bolest života na tomto světě. Nářek v knize Žalmů, zármutek Jeremjáše a ostatních proroků, slzy a lítost Ježíše – to vše je přirozenou odezvou na stav světa, a především na situaci těch, kteří trpí pod vlivem zla na světě.

Přečti si texty Mt 9,36; 14,14; L 19,41.42 a J 11,35. Jaké situace naplňovaly podle těchto veršů Ježíše soucitem? Jak může člověk získat srdce, které je citlivé na bolest kolem nás?

Musíme si uvědomit, že hřích a zlo nejsou jen kdesi „venku“ a „mimo“ nebo výsledkem hříchu někoho jiného. „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1J 1,8) Bibličtí proroci vnímali hřích jako tragédii, která však nespočívala jen v tom, že někdo porušil „pravidla“, ale v tom, že hřích narušil vztah mezi Bohem a jeho lidem a že náš hřích ublížil jiným lidem.

Egoizmus, chamtivost, lakota, předsudky, lhostejnost a bezohlednost – to vše tvoří podstatu zla, nespravedlnosti, chudoby a útlaku ve světě. Vyznání naší hříšnosti je prvním krokem nejen k pojmenování tohoto zla, ale také k tomu, abychom dovolili Boží lásce zaujmout v našich srdcích to správné místo: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9)

Aplikace

Jak by se měl změnit náš postoj k druhým lidem a k tomu, jak žijí, když si uvědomíme, že i je Bůh stvořil a miluje je?

Osobní studium

Co nám úvodní verše říkají o vztahu mezi milostí a dobrými skutky? Pokus se to shrnout vlastními slovy.

Z biblických zpráv se dozvídáme, že jsme – mimo jiné – byli stvořeni, abychom uctívali Boha a sloužili druhým. Můžeme se pouze pokusit představit si, jak by to asi mohlo vypadat, kdybychom žili v bezhříšném prostředí.

Vinou hříchu dnes známe jen zničený a mravně porušený svět. Naštěstí pro nás Boží milost projevená v Ježíšově oběti za hříchy světa otevírá cestu pro odpuštění a uzdravení. A tak i přes hříchem poznamenaný svět se naše životy mohou přiblížit Božímu mistrovskému záměru a Bůh nás může použít jako své spolupracovníky ve snaze uzdravovat zranění a napravovat škody, které vznikly v životech druhých (Ef 2,10). „Ti, kdo dostávají, mají dávat druhým. Ze všech stran přichází volání o pomoc. Bůh povolává lidi, aby ochotně a rádi sloužili svým bližním.“ (MH 103; ŽNP 46)

Zopakujme si, že dobré skutky, jako péče o chudé, povzbuzování utlačovaných a sycení hladových, neděláme proto, abychom získali spasení nebo obstáli před Bohem. Pouze ve víře dostáváme v Kristu všechno, co kdy budeme potřebovat, abychom před Bohem obstáli.

Sami sebe bychom vždy měli vnímat jako hříšníky a oběti hříchu a měli bychom si znovu a znovu uvědomovat, že Bůh nás miluje a vykoupil nás. A přestože neustále zápasíme s pokušením egoizmu a chamtivosti, sebeobětavá a pokorná Boží milost nám nabízí zcela jiný, nový způsob života a lásky, který promění naše bytí.

Když se díváme na kříž, vidíme úžasnou a dokonalou oběť přinesenou za nás a uvědomujeme si, že nemůžeme vůbec nic přidat k tomu, co díky této oběti v Kristu dostáváme. To samozřejmě neznamená, že nemáme vůbec nijak odpovědět na to, co jsme v Kristu dostali. Naopak, musíme reagovat! A jak lépe bychom mohli reagovat na lásku, kterou jsme dostali, než tím, že budeme projevovat lásku druhým?

Aplikace

Přemýšlej, jak hřích ovlivňuje tebe a tvůj život. Kde stojíš ve velkém sporu mezi dobrem a zlem? Jaká je jediná správná reakce na tvoje zjištění?

Osobní studium

Ježíš se svou službou a svým učením zaměřoval na všechny skupiny lidí. Každého, kdo k němu přišel s upřímnými pohnutkami – ať už šlo o ženy se špatnou pověstí, výběrčí daní, malomocné, Samařany, římské setníky, náboženské vůdce nebo děti – Ježíš vítal s opravdovou vroucností a péčí. Jak postupně zjišťovala i raná církev, toto přijetí v sobě zahrnovalo také nabídku daru spasení.

Když první křesťané rozpoznali, že evangelium je určeno všem, nebrali dobré skutky ve prospěch druhých jako něco „milého“, co by se mohlo dělat navíc. Pomoc bližním a práce ve prospěch druhých lidí tvořily podstatu jejich chápání evangelia, podobně jak to viděli v životě, službě a smrti Ježíše Krista. Ano, museli se v této souvislosti vyrovnávat s různými výzvami – jako jednotlivci (Pavel a Petr ve Sk 10,9–20) i jako církev (koncil v Jeruzalémě, Sk 15). Hned od začátku si tak začali uvědomovat obrovskou změnu, kterou evangelium přineslo do jejich chápání Boží lásky. Poznali, že Boží láska zahrnuje každého a že musí ovlivňovat všechny, kteří Boha následují.

Uvažuj o uvedených textech. Co tyto verše říkají o tom, že máme jako lidé stejný původ a stejné postavení před Bohem? Jak by měly myšlenky v těchto verších ovlivňovat tvůj postoj k druhým lidem?

Mal 2,10

Sk 17,26

Ř 3,23

Ga 3,28

Nemusíme dlouho přemýšlet, komu vlastně máme sloužit, jednoduše vykročme a služme. A možná se nám stane, že někdo, o kom bychom to nikdy nepředpokládali, pomůže nám. Všeobecnou charakteristiku lidství je možné lépe rozpoznat ve společenství těch, které sjednocuje evangelium, zachraňující Boží láska a povolání, abychom v něm byli jedno: „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ (1K 12,13)

Aplikace

Přemýšlej o verších 1J 3,16.17. Jak tyto verše vyjadřují správnou odpověď na Ježíšovu oběť na kříži? Jak se tato odpověď prakticky projevuje ve tvém každodenním životě?

5Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? 7Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? 8Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: „Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,“ dobře činíte. 9Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. … 15Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? (Jk 2,5–9.15.16)

Osobní studium

Podle křesťanské tradice se Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, stal vůdčí osobností sboru v Jeruzalémě; a šlo o téhož Jakuba, který vedl koncil v Jeruzalémě (Sk 15, Ga 1 a 2). Pokud je to tak, pak je pravděpodobné, že právě on je i autorem novozákonního listu nazvaného v řečtině jednoduše „List Jakubův“.

Jakub bylo v té době běžné jméno, ale pokud šlo o stejnou osobu, pak mohlo jít i o vedoucí osobnost církve známou (podle autorů z prvního století) jako Jakub „Spravedlivý“ (také ve významu „Obdivuhodný“). Toto pojmenování odkazuje na moudrého představitele církve, který uměl zaujmout správný postoj k různým skupinám lidí, takže projevoval svůj zájem a svou péči i o ty, na které jiní zapomínali nebo je utlačovali. Epištola, která nese jeho jméno, je někdy označována také jako „novozákonní kniha přísloví“, protože se zaměřuje na praktickou zbožnost a vyzdvihuje důležitost moudrého života Božích následovníků.

Jakub jako autor s velkým zaujetím připomíná křesťanům: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!“ (Jk 1,22) Důraz klade na péči o utlačované a lidi v nouzi a na odmítání zkaženosti okolního světa (Jk 1,27).

Uvažuj o verších Jakub 2,1–9 a 5,1–5. Jaký
postoj má Jakub k bohatým? V čem se podle tebe liší jeho postoj
od většinového názoru? Jaké konkrétní pokyny dává v souvislosti
s postojem k bohatým věřícím uvnitř křesťanského společenství?

Jakub ukazuje, že pokud někomu přejeme dobré, a dokonce mu přejeme Boží požehnání, nijak mu to nepomůže, pokud trpí zimou nebo hladem. Poskytnutí jídla a oblečení je mnohem užitečnější a je skutečným projevem opravdového zájmu o lidi mnohem víc než jakákoliv vznešená slova nebo gesta (Jk 2,14–16). Jakub tento obraz používá jako ilustraci vztahu mezi vírou a skutky v kontextu našeho vztahu k Bohu. Kromě toho opakuje (Jk 2,8) Ježíšova slova o lásce k bližnímu a k sobě samému. Ukazuje, že tímto přikázáním bychom se měli řídit v každodenním životě. Právě takto máme sloužit Bohu a lidem kolem nás. Nezískáme si tím sice spasení, ale projevíme tak svou opravdovou víru.

Aplikace

Proč je tak snadné dávat přednost (možná i podvědomě) bohatým před chudými?