SOBOTNÍ ŠKOLA

42Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. 43Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. 44Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. 45Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. 46Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. 47Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. (Sk 2,42–47)

Osobní studium

Po Ježíšově nanebevstoupení a po sestoupení Ducha svatého o letnicích se skupina věřících velmi rychle rozrůstala a začala vytvářet ranou církev, nový typ společenství Ježíšových následovníků, vedené na začátku původními Ježíšovými učedníky. Toto nové společenství však nevytvářeli podle svých představ. Budovali církev na základě učení a služby Ježíše Krista a vycházeli přitom také z dlouhé historie proroků a jejich poselství.

Přemýšlej o úvodních textech a o verších Sk 4,32–37. Co na základě těchto veršů považuješ za základní prvky raně křesťanského společenství?

Zdá se, že Izraelci ve snaze zorganizovat podle Božích pokynů opravdu ušlechtilou a sociálně spravedlivou společnost selhali. Raná církev však velmi vážně vnímala zaslíbení Božího požehnání „ať není u tebe potřebného“ (Dt 15,4). Jednou z možností, jak prakticky vyjádřit svou víru, bylo u prvních křesťanů vzájemné dělení se o hmotné prostředky. Příkladem může být i prodávání půdy a přispívání do společných finančních fondů (Sk 4,34–5,2), které byly určeny nejen k zajištění potřeb spoluvěřících, ale i lidí mimo jejich vlastní společenství. Velkou pozornost věnovali i službě uzdravování (Sk 3,1–11; 5,12–16).

Toto společenství nebylo žádnou utopickou vizí. Šlo o reálně fungující mechanizmus, který však měl i svá úskalí. Jak ­rostl počet věřících, docházelo k napětí, které souviselo s přerozdělováním prostředků, především v otázce jídla určeného vdovám (Sk 6,1). Apoštolové, kteří byli přirozenými vůdci skupiny, se chtěli soustřeďovat na hlásání evangelia. Aby se jim podařilo vyřešit vzniklou situaci, potřebovali zajistit určitou reorganizaci.

To byl také důvod, proč se mělo sedm diakonů – jáhnů – zaměřit na praktické záležitosti církevního společenství. Šlo pravděpodobně o první uznání, že v rámci církve mohou existovat různé služebnosti a schopnosti. Potvrdilo se zároveň, že pro život a svědecké poslání církve je důležitá i praktická služba. „Stejnými zásadami zbožnosti a spravedlnosti, které platily pro vedoucí představitele Božího lidu v době Mojžíšově a Davidově, by se měli řídit i ti, jimž je svěřen dohled nad nově uspořádanou Boží církví v novozákonní době.“ (AA 95; PNL 54)

Aplikace

Pokus se představit si, jak asi vypadal život ve společenství rané církve. Na jakých principech a praktických úkonech bylo postaveno? Které z těchto principů můžeme aplikovat i v dnešním společenství věřících?

V Joppe žila učednice jménem Tabita, řecky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. (Sk 9,36)

Osobní studium

Když se podle Ježíšovy předpovědi začala církev rozrůstat „v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám země“ (Sk 1,8), noví věřící navázali na učení a službu Ježíše. Mezi nimi vynikala Tabita, řecky Dorkas, z města Joppe. Je zřejmé, že brala velmi vážně Ježíšovy pokyny, které se týkaly péče o lidi v nouzi. V jejím konkrétním případě je třeba vyzdvihnout pomoc při „oblékání nahých“, kterou dělala jako pro samotného Krista (Sk 9,39 a Mt 25,38.40).

Uvažuj o charakteristice Tabity a její služby, jak je zaznamenána ve verších Sk 9,36.39. Jak by se podobným způsobem dal popsat tvůj život a tvá služba? Jak bys chtěl, aby tě někdo charakterizoval?

Zdá se, že služba, věrnost a zaměření na pomoc druhým byla u Tabity tak významná, že se o této učednici (Sk 9,36) mluvilo nejen v místě, kde bydlela.

Když byl Petr na návštěvě v nedalekém městě Lydda, lidé z Joppe ho prosili, aby je v jejich městě navštívil, protože Tabita zemřela (Sk 9,37–41). Po svém příchodu do Joppe měl Petr možnost setkat se s mnoha lidmi, kterým Tabita svou službou pomohla. Ukazovali mu oděvy, které pro ně zhotovila, a určitě mu vyprávěli nejeden příběh o její pomoci.

Petrova modlitba za Tabitu a její následné vzkříšení Bohem není samozřejmě žádnou zárukou, že ti, co slouží jiným, budou vždy prožívat něco mimořádného. Vždyť i Tabita nakonec onemocněla a zemřela, podobně jako Štěpána, jednoho z prvních diakonů ustanovených pro službu vdovám, postihla mučednická smrt (Sk 7,54–60). Ani život naplněný službou neběží klidně a bez problémů. Často se dokonce může změnit ve velmi nebezpečnou cestu.

V tomto příběhu se však Bůh rozhodl prostřednictvím své lásky a moci přiznat k životu a službě Tabity, a tím ovlivnil lidi, kteří ji znali: „Zpráva o tom se rozšířila po celém Joppe a mnoho lidí uvěřilo v Pána.“ (Sk 9,42)

Aplikace

Co můžeš udělat pro to, aby byl tvůj život opravdu naplněný službou pro druhé, podobně jako život Tabity? Které ze svých praktických schopností můžeš dát do služby lidem kolem sebe?

12Vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá. 13Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: 14váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání. (2K 8,12–14)

Osobní studium

Po svém obrácení se apoštol Pavel ujal služby nést evangelium pohanskému světu. Z úspěchu, kterým ho Bůh požehnal, vyvstal vážný problém vztahu mezi těmi, kdo reprezentovali židovské kořeny vznikající křesťanské církve, a novými následovníky Krista z pohanského prostředí. V Jeruzalémě se proto uskutečnil sněm, na němž se setkali zástupci různých křesťanských skupin a společně hledali Boží vedení a řešení této komplikované situace. O koncilu a jeho závěrech se dozvídáme v 15. kapitole knihy Skutky.

V Pavlově zmínce o tomto setkání v Galatským 2. kapitole se dozvídáme o důležitém pověření, které v Jeruzalémě obdržel jako součást pokynů pro svou službu mezi pohany: „Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.“ (Ga 2,10)

Pro Pavla bylo uskutečňování tohoto cíle velmi osobní záležitostí (např. Sk 20,35) a stalo se nedílnou součástí jeho služby. Podobně jako raná církev v Jeruzalémě, rozvíjel i Pavel vizi křesťanského společenství, které mělo vroucně přijímat všechny věřící.

Uvažuj o textu 2K 8,1–15. Jakým způsobem Pavel spojuje evangelium a štědré dávání?

Pavel vycházel i se starozákonních odkazů, které vyzývaly ke štědrosti a péči o věřící, kteří se ocitli v potížích. Pavel mluví o štědré Boží péči, když sytil Izrael manou na poušti, jako o vzoru pro celé společenství při dávání a dělení se (2K 8,15). Pavel cituje i ze Ž 112,9: „Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.“ (2K 9,9)

Apoštol Pavel vyzývá své čtenáře, aby jejich dávání nebylo náhodné. Měli si pravidelně odkládat část svého příjmu, aby během Timoteovy nebo Pavlovy návštěvy mohli rychle zorganizovat sbírku a doručit ji jeruzalémským křesťanům v nouzi. Jejich církevní společenství použil jako příklad pro ostatní. „Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi.“ (2K 9,13)

Aplikace

Na základě čeho bychom se měli rozhodovat a čemu dávat přednost, když nejsme schopni finančně (nebo jinak) pomoci a naplnit všechny potřeby, o kterých se dozvídáme?

Osobní studium

List Římanům je známý především podrobným pojednáním o velkém tématu spasení a ospravedlnění z víry prostřednictvím Kristovy smrti. Ale po jedenácti kapitolách věnovaných tomuto tématu se Pavel zaměřil na další důležitý pohled. Apoštol nabízí praktický návod k životu naplněnému láskou, který je založen na Boží milosti a lásce zjevené v Ježíši a v evangeliu: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1) Pavel zde vlastně říká, že motivací pro život naplněný láskou má pro nás být právě to, co pro nás Bůh vykonal v Ježíši.

Přečti si text Ř 12 a pokus se celou kapitolu shrnout s důrazem na pokyny týkající se lásky a péče projevovaným druhým lidem – a především těm, kteří jsou v nouzi.

Římanům 12. kapitolu můžeme v určitém smyslu vnímat jako shrnutí mnoha témat, kterým se Pavel podrobněji věnoval v některém ze svých dalších listů. Mluví tu o různých úkolech a darech v rámci církve, jejichž cílem je služba, povzbuzování a dávání (Ř 12,3–8). To vše však nemáme dělat automaticky a bezmyšlenkovitě, ale zodpovědně, s nadšením a hlavně s láskou (Ř 12,9–11).

Pavel praktickým způsobem ukazuje, jak by měl takový službou a láskou naplněný život vypadat. Spoluvěřící vyzývá a povzbuzuje, aby byli vytrvalí, aby pomáhali lidem v nouzi, aby tvořili a šířili klid, kdykoli je to možné, aby na zlo a nespravedlnost odpovídali laskavě, a aby přemáhali zlo dobrem (Ř 12,20.21).

Tato kapitola naznačuje, co znamená žít jako nový člověk a sloužit Bohu jako jednotlivec a také jako součást společenství víry. Pavel zde novým Ježíšovým následovníkům připomíná, že se jejich životy, priority a také činy musejí změnit. Tuto změnu má způsobit odpověď člověka na to, co pro něj udělal Kristus na kříži, a naděje na věčný život. Adresáti jeho listu žili v centru Římské říše, která se často vyznačovala útlakem a krutostí. Pavel však dává křesťanům pokyny, aby žili jinak: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12, 2)

Aplikace

Jakým postojům a názorům rozšířeným v naší společnosti potřebuješ dnes jako Ježíšův následovník odolat, aby byl tvůj život naplněný láskou?

5Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? 7Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? 8Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: „Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,“ dobře činíte. 9Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. … 15Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? (Jk 2,5–9.15.16)

Osobní studium

Podle křesťanské tradice se Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, stal vůdčí osobností sboru v Jeruzalémě; a šlo o téhož Jakuba, který vedl koncil v Jeruzalémě (Sk 15, Ga 1 a 2). Pokud je to tak, pak je pravděpodobné, že právě on je i autorem novozákonního listu nazvaného v řečtině jednoduše „List Jakubův“.

Jakub bylo v té době běžné jméno, ale pokud šlo o stejnou osobu, pak mohlo jít i o vedoucí osobnost církve známou (podle autorů z prvního století) jako Jakub „Spravedlivý“ (také ve významu „Obdivuhodný“). Toto pojmenování odkazuje na moudrého představitele církve, který uměl zaujmout správný postoj k různým skupinám lidí, takže projevoval svůj zájem a svou péči i o ty, na které jiní zapomínali nebo je utlačovali. Epištola, která nese jeho jméno, je někdy označována také jako „novozákonní kniha přísloví“, protože se zaměřuje na praktickou zbožnost a vyzdvihuje důležitost moudrého života Božích následovníků.

Jakub jako autor s velkým zaujetím připomíná křesťanům: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!“ (Jk 1,22) Důraz klade na péči o utlačované a lidi v nouzi a na odmítání zkaženosti okolního světa (Jk 1,27).

Uvažuj o verších Jakub 2,1–9 a 5,1–5. Jaký postoj má Jakub k bohatým? V čem se podle tebe liší jeho postoj od většinového názoru? Jaké konkrétní pokyny dává v souvislosti s postojem k bohatým věřícím uvnitř křesťanského společenství?

Jakub ukazuje, že pokud někomu přejeme dobré, a dokonce mu přejeme Boží požehnání, nijak mu to nepomůže, pokud trpí zimou nebo hladem. Poskytnutí jídla a oblečení je mnohem užitečnější a je skutečným projevem opravdového zájmu o lidi mnohem víc než jakákoliv vznešená slova nebo gesta (Jk 2,14–16). Jakub tento obraz používá jako ilustraci vztahu mezi vírou a skutky v kontextu našeho vztahu k Bohu. Kromě toho opakuje (Jk 2,8) Ježíšova slova o lásce k bližnímu a k sobě samému. Ukazuje, že tímto přikázáním bychom se měli řídit v každodenním životě. Právě takto máme sloužit Bohu a lidem kolem nás. Nezískáme si tím sice spasení, ale projevíme tak svou opravdovou víru.

Aplikace

Proč je tak snadné dávat přednost (možná i podvědomě) bohatým před chudými?